Vijay Prashad, TricontinentalKvětna 9, 2022
Vážení přátelé,
Pozdravy od stolu Tricontinental: Institut pro sociální výzkum.
Minulý měsíc byly zveřejněny dvě důležité zprávy, které se žádné z nich nedostaly takové pozornosti, jakou si zaslouží. Dne 4. dubna Pracovní skupina III Mezivládního panelu pro změnu klimatu zprávy byla zveřejněna, což vyvolalo silnou reakci generálního tajemníka Organizace spojených národů Antónia Guterrese. Zpráva, on řekl'je litanie nedodržených klimatických slibů. Je to soubor hanby, katalogizující prázdné sliby, které nás staví pevně na cestu k neživotnému světu“. Na COP26 vyspělé země slíbil utratit skromných 100 miliard dolarů na Adaptační fond na pomoc rozvojovým zemím přizpůsobit se změně klimatu. Mezitím, 25. dubna, Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) vydal výroční zprávu zprávya zjistili, že světové vojenské výdaje v roce 2 přesáhly 2021 biliony dolarů, což je poprvé, co překročily hranici 2 bilionů dolarů. Pět největších utrácejících – Spojené státy, Čína, Indie, Spojené království a Rusko – představovalo 62 procent této částky; Spojené státy samy o sobě představují 40 procent celkových výdajů na zbraně.
Existuje nekonečný tok peněz na zbraně, ale méně než almužna k odvrácení planetární katastrofy.
Slovo „katastrofa“ není přehnané. Generální tajemník OSN Guterres varoval, že „jsme na rychlé cestě ke klimatické katastrofě... Je čas přestat spalovat naši planetu“. Tato slova vycházejí ze skutečností obsažených ve zprávě pracovní skupiny III. Nyní je ve vědeckých záznamech pevně stanoveno, že historickou odpovědnost za devastaci našeho životního prostředí a našeho klimatu nesou nejmocnější státy v čele se Spojenými státy. V dávné minulosti se o této odpovědnosti vedou jen malé debaty, což je důsledek nelítostné války proti přírodě, kterou vedly síly kapitalismu a kolonialismu.
Ale tato odpovědnost se vztahuje i na naše současné období. 1. dubna proběhla nová studie zveřejněn in Lancet Planetary Health dokazující, že od roku 1970 do roku 2017 „národy s vysokými příjmy odpovídají za 74 procent celosvětového nadměrného využívání materiálu, což je způsobeno především USA (27 procent) a zeměmi EU-28 s vysokými příjmy (25 procent)“. Nadměrná spotřeba materiálu v zemích severního Atlantiku je způsobena využíváním abiotických zdrojů (fosilní paliva, kovy a nekovové nerosty). Čína je zodpovědná za 15 procent celosvětového nadměrného využívání materiálu a zbytek globálního Jihu je zodpovědný za pouhých 8 procent. Nadměrné využívání v těchto zemích s nižšími příjmy je způsobeno převážně využíváním biotických zdrojů (biomasy). Toto rozlišení mezi abiotickými a biotickými zdroji nám ukazuje, že přebytečné zdroje využívané z globálního jihu jsou z velké části obnovitelné, zatímco zdroje severoatlantických států jsou neobnovitelné.
Taková intervence by měla být na předních stránkách světových novin, zejména na globálním jihu, a její závěry by měly být široce diskutovány na televizních kanálech. Ale to bylo sotva poznamenáno. Rozhodně to dokazuje, že země s vysokými příjmy v severním Atlantiku ničí planetu, že musí změnit své způsoby a že musí platit do různých fondů na přizpůsobení a zmírňování, aby pomohly zemím, které nevytvářejí problém, ale že trpí jeho dopadem.
Po předložení údajů vědci, kteří napsali tento článek, poznamenávají, že „národy s vysokými příjmy nesou obrovskou odpovědnost za globální ekologické zhroucení, a proto mají ekologický dluh vůči zbytku světa. Tyto národy se musí ujmout vedení při radikálním snižování využívání zdrojů, aby se vyhnuly další degradaci, což bude pravděpodobně vyžadovat transformativní post-růstové a degrowth přístupy. Toto jsou zajímavé myšlenky: „radikální snížení využívání zdrojů“ a poté „přístupy po růstu a degrowth“.
Severoatlantické státy – v čele se Spojenými státy – nejvíce utrácejí společenské bohatství za zbraně. Pentagon – americké ozbrojené síly – „zůstávají jediným největším spotřebitelem ropy“, říká studie Brown University, „a v důsledku toho jeden z největších světových producentů skleníkových plynů“. Aby Spojené státy a jejich spojenci v roce 1997 podepsali Kjótský protokol, musely členské státy OSN povolit emise skleníkových plynů ze strany armády by měly být vyloučeny z národních zpráv o emisích.
Vulgárnost těchto záležitostí lze jasně vyjádřit srovnáním dvou peněžních hodnot. Nejprve v roce 2019 Organizace spojených národů vypočtená že roční mezera ve financování k dosažení cílů udržitelného rozvoje (SDGs) činila 2.5 bilionu dolarů. Převedení ročních 2 bilionů dolarů v globálních vojenských výdajích na SDGs by znamenalo dlouhou cestu k řešení hlavních útoků na lidskou důstojnost: hladu, negramotnosti, bezdomovectví, nedostatku lékařské péče a tak dále. Zde je důležité poznamenat, že částka 2 biliony dolarů od SIPRI nezahrnuje celoživotní plýtvání společenským bohatstvím, které bylo poskytnuto soukromým výrobcům zbraní na zbraňové systémy. Projektuje se například zbraňový systém Lockheed Martin F-35 stát téměř 2 biliony dolarů.
V roce 2021 svět utratil více než 2 biliony dolarů na válku, ale pouze investoval – a to je velkorysý výpočet – 750 miliard dolarů v čisté energii a energetické účinnosti. Celkový investice v energetické infrastruktuře v roce 2021 činila 1.9 bilionu dolarů, ale většina těchto investic šla do fosilních paliv (ropa, zemní plyn a uhlí). Investice do fosilních paliv tedy pokračují a investice do zbraní rostou, zatímco investice do přechodu na nové formy čistší energie zůstávají nedostatečné.
Dne 28. dubna americký prezident Joe Biden zeptal se Kongres USA poskytnout 33 miliard dolarů na zbraňové systémy, které mají být odeslány na Ukrajinu. Výzva k získání těchto prostředků přichází spolu s pobuřujícími prohlášeními ministra obrany USA Lloyda Austina, který řekl že USA se nesnaží odstranit ruské síly z Ukrajiny, ale „vidět oslabené Rusko“. Austinův komentář by neměl být překvapením. Odráží USA politika od roku 2018, což mělo Číně a Rusku zabránit slušivý „blízkorovní rivalové“. Lidská práva se netýkají; důraz je kladen na to, aby se zabránilo jakémukoli zpochybnění americké hegemonie. Z toho důvodu se společenské bohatství plýtvá na zbraně a nepoužívá se k řešení dilemat lidstva.
Zvažte způsob, jakým Spojené státy reagovaly na a dohoda mezi Šalamounovými ostrovy a Čínou, dvěma sousedy. Premiér Šalamounových ostrovů Manasseh Sogavare řekl že tato dohoda se snažila podpořit obchod a humanitární spolupráci, nikoli militarizaci Tichého oceánu. Téhož dne projevu premiéra Sogavara dorazila do hlavního města země Honiara delegace USA na vysoké úrovni. Ony řekl Premiér Sogavare, že pokud Číňané zřídí jakýkoli druh „vojenského zařízení“, Spojené státy „budou mít značné obavy a odpovídajícím způsobem zareagují“. Byly to obyčejné výhrůžky. O několik dní později mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin řekl„Ostrovní země v jižním Pacifiku jsou nezávislé a suverénní státy, nikoli dvorek USA nebo Austrálie. Jejich pokus oživit Monroeovu doktrínu v oblasti jižního Pacifiku nezíská žádnou podporu a nepovede nikam“.
Šalamounovy ostrovy mají dlouhou paměť na historii australsko-britského kolonialismu a jizvy po testech atomových bomb. Praxe „blackbirdingu“ unesla v 19. století tisíce obyvatel Šalamounových ostrovů, aby pracovali na polích cukrové třtiny v Queenslandu v Austrálii, což nakonec vedlo k povstání Kwaio v roce 1927 v Malaitě. Šalamounovy ostrovy tvrdě bojovaly proti militarizaci, hlasování v roce 2016 se světem zakázat jaderné zbraně. Chuť být „zadním dvorkem“ Spojených států nebo Austrálie tam není. To bylo jasné v zářivé básni „Znamení míru“ (1974) od spisovatelky Šalamounových ostrovů Celestine Kulagoe:
Houba klíčí z
vyprahlý pacifický atol
Rozpadá se do prostoru
Zůstal jen zbytek síly
k čemuž za iluzorní
mír a bezpečnost
muž se drží.
V poklidu časného rána
třetí den poté
láska našla radost
v prázdné hrobce
dřevěný kříž hanby
přeměněn v symbol
služby lásky
mír.
V žáru odpoledního klidu
vlaje vlajka OSN
skrytý před zraky
národní transparenty
pod kterými
sedět muži se zaťatými pěstmi
podepsání míru
smlouvy.
Vřele,
Vijay
