The New York Times se snaží lhát o Ukrajině, aniž by lhal

David Swanson, World BEYOND WarSrpna 27, 2023

Jsem si jistý, že obvykle čtu New York Times jinak, než jak to někteří čtou. Četl jsem to a hledal jsem dvě věci: narážky a nezávislé důkazy.

Pod pojmem narážky mám na mysli většinu, věci, které se tam vkládají za účelem komunikace bez jakéhokoli přímého tvrzení ověřitelných faktů. Tady je ukázkový článek od neděle, počínaje titulkem:

"Bývalý francouzský prezident dává hlas zatvrzelým ruským sympatiím."
"Připomínky Nicolase Sarkozyho vyvolaly obavy, že evropský proputinovský chór může zesílit, protože úmorná protiofenzíva Ukrajiny vyvíjí tlak na odhodlání Západu."

„Ruské sympatie“, jak víme, jak začneme číst, mohou skončit cokoli. Uvidíme. Ale „zatvrzelý“ znamená, že je to něco, čemu věří dost lidí, aby to obtěžovalo New York Times která tomu nevěří. The Doba by nikdy neoznačoval sympatie, které chtěl, abyste měli, jako „zatvrzelé“.

Podnadpis identifikuje problém jako „proputinovský“. Takže mluvíme o jakési dohodě s ruskou vládou, a o takové dohodě Doba považuje za extrémně zlé. A přesto nám „refrén“ říká, že velký počet lidí v Evropě zastává tento druh zlé víry.

Se jménem „Nicolas Sarkozy“ se dozvídáme, že bylo zapotřebí zneuctěného, ​​zkorumpovaného válečného štváče, aby „dal hlas“ tomu, co je zjevně běžné. Samozřejmě je to z velké části Doba sama – alespoň pro americké publikum – dala Sarkozymu tento hlas prostřednictvím svého samotného zpravodajství o jeho „dávání hlasu“. Ale protože zásadoví zastánci míru jsou prakticky zakázáni a odpůrci obou stran války jsou přísně tabu, je to normální. A jako Doba se snaží vykreslovat taková přesvědčení – ať už jsou jakákoli – jako ohavná a zkorumpovaná, dává smysl pouze najít je u Sarkozyho spíše než u mnoha uznávaných diplomatů, historiků nebo amerických předsedů sboru náčelníků štábů atd. Článek může dále zmiňme další bývalé nebo současné evropské prezidenty nebo poslance, ale můžeme počítat s tím, že to bude provedeno se stejnou selektivitou.

Téma je odhaleno na konci podtitulu: je potřeba více „západního odhodlání“, protože „protiofenzíva“ „vybuchuje“. Pokud by někdo někdy četl New York Times předtím by věděli, že „protiofenzíva“ je prostě vedení války zvýhodněnou stranou uvízlé války – stranou, kterou si člověk představuje tak, že ve skutečnosti nevede válku. Druhá strana vede válku a vede ofenzívy a vaše strana, dobrá a ušlechtilá strana – bez ohledu na její roli při vytváření války a bez ohledu na její odmítnutí vyjednávat o míru – vede něco jiného než válku: jednoduché, nevyhnutelné, nepovinná obrana — zkrátka neválečné zabíjení, i když s vychloubačnými počty těl. Tomu se říká „protiofenzíva“. A Doba Čtenář by také věděl, že vítězství se blíží již velmi dlouhou dobu a „rozhodnutí“ muselo být – člověk je v pokušení psát tvrdohlavě — udržována už docela dlouho. Protože budou pravděpodobně trvat desetiletí, než se slova „neúspěšná“ a „protiofenzíva“ najdou, pozorný čtenář také pochopí, co znamená „plodding“.

Slova „vznesené obavy“ jsou typická tím, že nám neřeknou, kdo se bojí. V tuto chvíli víme pouze to, že zahrnuje New York Times a má zahrnovat nás. A přesto si my obyčejní čtenáři, kteří víme, že jsme se nepřihlásili k žádným proputinovským chórům nebo nepřijali žádné finanční prostředky od strašlivé válečné štvanice, ruské vlády, přesto můžeme vzpomenout na prastarou praxi známou jako nezávislé myšlení. A když si to připomeneme, můžeme se divit, jaký by byl ve skutečnosti rozdíl mezi těmito dvěma sadami titulků:

"Bývalý francouzský prezident dává hlas zatvrzelým ruským sympatiím."
"Připomínky Nicolase Sarkozyho vyvolaly obavy, že evropský proputinovský chór může zesílit, protože úmorná protiofenzíva Ukrajiny vyvíjí tlak na odhodlání Západu."

a

Zkorumpovaný válečný štváč hodný naší pozornosti se připojuje k významnému počtu lidí, kteří nesouhlasí s New York Times o Rusku
Doba Vlastníci, inzerenti a zdroje se obávají, že nebudeme moci žádat o bezprostřední vítězství mnohem déle, žádají veřejnost o pomoc při malování odpůrců jako loajálních k nepříteli

Pojďme si přečíst článek hledající narážky a jakékoli nezávislé důkazy.

„PAŘÍŽ – Nicolas Sarkozy, bývalý francouzský prezident, byl kdysi známý jako ‚Sarko Američan‘ pro svou lásku k volnému trhu, volné debatě a Elvisovi. V poslední době se však jevil spíše jako ‚Rus Sarko‘, i když se bezohlednost prezidenta Vladimira V. Putina zdá zjevnější než kdy jindy.“

Toto je jen rámování „s námi nebo proti nám“. V článku nemusí být žádná další zmínka o volných trzích nebo debatě nebo Elvisovi. Nečekal bych to. Ve skutečnosti je „volnoběžná debata“ těžko slučitelná s představou, že buď člověk miluje všechny dobré americké věci, nebo miluje Rusko-Putina. Již nyní můžeme očekávat, že v článku bude Sarkozy říkat něco pozitivního o Rusku, ale málo nebo nic negativního o Spojených státech nebo americké vládě. Z toho plyne potřeba odložit zprávy v této zprávě, aby se čtenář předem připravil na to, aby pochopil, že pozitivní prohlášení o Rusku je prostě negativní prohlášení o Spojených státech.

„V rozhovorech, které se shodovaly se zveřejněním memoáru, pan Sarkozy, který byl prezidentem v letech 2007 až 2012, řekl, že zvrácení ruské anexe Krymu bylo ‚iluzorní‘, vyloučil, že Ukrajina vstoupí do Evropské unie nebo NATO, protože musí zůstat ‚neutrální‘. “ a trval na tom, že Rusko a Francie „se navzájem potřebují“.

Tady je kousek nezávislých důkazů. The Doba odkazy na rozhovor in Le Figaro. Říkám tomu nezávislý, ne proto, že je in Le Figaro ale protože jde o přepis rozhovoru, nebo alespoň o selektivní a neobjektivní a přeloženou zprávu o rozhovoru. Mohlo by to být a Doba rozhovor a řekl bych to samé. Zatímco mám podezření na Doba ve snaze svést svět ke katastrofální politice vedoucí k obrovskému počtu úmrtí (a Doba sám se za to omluvil v souvislosti s válkou v Iráku), nepodezírám ho, že by někoho sprostě nesprávně citoval. Má standardy. Bez placení za předplatné Le Figaro a aniž byste byli dobří ve francouzštině, lze z odkazu vidět – i když to vlastně není nutné – že rozhovor obsahuje myšlenku, že Francie a Rusko se navzájem potřebují. Bylo by překvapivé, kdyby to nezahrnovalo také myšlenku, že dobytí Krymu je fantazie a že Ukrajina by měla být neutrální.

Tady by se rozumná zpravodajská organizace zastavila a pozorovala některá nepohodlná fakta. Obyvatelé Krymu hlasovali drtivou většinou pro to, aby byli součástí Ruska. Západní média několik let prohlašovala ruské „zabavení“ Krymu za nejvážnější hrozbu světovému míru – závažnější než války s miliony mrtvol a desítkami milionů bezdomovců, které zde zůstaly – a nikdy ani jednou – ani jednou – navrhovala, aby lidé na Krymu hlasují znovu, a to ani ve volbách, které se nijak neliší od těch, které se již konaly. Ukrajina a její spojenci, ozbrojenci a podněcovatelé strávili větší část dvou let snahou dobýt Krym a Donbas pro Ukrajinu za použití válečných a ekonomických sankcí, s obrovskými škodami, ale bez úspěchu. Moudří pozorovatelé ze Západu, z Ruska a z celého světa během posledních dvou let a dlouho předtím obecně dospěli k závěru, že Ukrajina bude muset být neutrální, aby nastolila trvalý mír. Bez dohody o takovém kompromisu by bylo skutečně „iluzorní“ buď opuštění křížové výpravy za záchranou Krymu od Krymu, nebo úspěch ve skutečném obsazení Krymu ukrajinskými silami, protože poražená strana by jen zdvojnásobila svou oddanost pokračování v boji. Co se týče toho, že se Rusko a Francie navzájem potřebují, stejně jako senátor Bernie Sanders minulý týden napsal, že Spojené státy a Čína se navzájem potřebují, co by mohlo být nespornější? Rozpory vytvořené válkou nás odsuzují ke klimatickému kolapsu, bezdomovectví, chudobě a chaosu, a to i bez globální spolupráce, která by škody zmírnila.

Namísto uznání těchto skutečností, Doba přechází od geopolitiky k politickým osobnostem. Na tvrzení citovaná Sarkozym není snadná odpověď. Takže odpovědí je přejít k některým dalším o nejnenáviděnějším dostupném objektu, jmenovitě Vladimiru Putinovi:

„Lidé mi říkají, že Vladimir Putin není ten samý muž, kterého jsem potkal. To mi nepřijde přesvědčivé. Měl jsem s ním desítky rozhovorů. Není iracionální,“ řekl řekl Le Figaro. "Evropské zájmy tentokrát nejsou v souladu s americkými," dodal. Jeho prohlášení pro noviny i pro televizní síť TF1 byla pro bývalého prezidenta neobvyklá v tom, že jsou v hlubokém rozporu s oficiální francouzskou politikou. Vyvolaly pobouření ukrajinského velvyslance ve Francii a odsouzení několika francouzských politiků, včetně prezidenta Emmanuela Macrona. Tyto poznámky také podtrhly sílu přetrvávajících kapes pro-Putinových sympatií, které v Evropě přetrvávají. Tyto hlasy byly utlumeny od té doby, co Evropa vytvořila jednotný postoj proti Rusku prostřednictvím postupných kol ekonomických sankcí proti Moskvě a vojenské pomoci Kyjevu.

Je Putin racionální nebo ne? Byli národní vůdci, kteří zničili Libyi nebo Afghánistán, racionální nebo ne? Jsou armády, zákonodárné sbory a média, která se klaní rozkazům takových lidí, racionální nebo ne? Na to lze odpovědět mnoha způsoby. Ale odpovídá se to jinak na základě národnosti, ne na ničem jiném. Zatímco lze s Ruskem vyjednávat o obilí a výměně zajatců, lze prohlásit vyjednávání o míru za nemožné, protože Putin je „iracionální“. A dá se to podpořit jeho strašlivými vražednými činy, které jsou samozřejmě naprosto skutečné. Ale to se děje ve jménu podpory hrozných vražedných činů ostatních. Příběh, že Putin možná zavraždil žoldáka, se v tomto a dalších článcích používá k naznačení, že Putin se zhoršil. Příběh o tom, že USA a jejich parťáci posílají kazetové bomby nebo stíhačky nebo cokoli jiného, ​​se k ničemu nepoužívá, ačkoli by mohl sloužit stejnému účelu a slouží v ruských médiích.

Prohlášení o iracionalitě nepřítele je učiněno spolu s iracionálním zákazem nesouhlasu. Sarkozy říká, že Putin není „iracionální“ a je okamžitě označen za pro-Putina – a mimochodem není fanouškem „volnoběžné debaty“. Dodává, že „evropské zájmy tentokrát nejsou v souladu s americkými“. Z toho vyplývá, že jindy – možná většinou – jsou. Má jasně na mysli zájmy americké vlády, nikoli skutečné zájmy americké veřejnosti, která má podle CNN většinu, která chce zastavit ozbrojení této války.

Poté, co nechtěná fakta zarámovala jako pro-Putinova, Doba dále poznamenává, že kromě Sarkozyho i další lidé tvrdí tato fakta ne jako důvod brát fakta vážně, ale jako důkaz nebezpečí Putinových sympatizantů číhajícího v koutech Evropy:

„Zdá se, že možnost, že budou hlasitější, vzrostla, protože ukrajinská protiofenzíva se zatím ukázala jako zdrcující. „Skutečnost, že protiofenzíva dosud nefungovala, znamená velmi dlouhou válku s nejistým výsledkem,“ řekla Nicole Bacharanová, politoložka z pařížské univerzity Sciences Po. "Mezi západními mocnostmi existuje riziko politické a finanční únavy, která by oslabila Ukrajinu." Ve Francii, Německu, Itálii a jinde ani evidentní zvěrstva ruského útoku na Ukrajinu nezbavila afinity k Rusku, která se tradičně vyskytuje na krajní pravici a krajní levici. To se občas týká i politiků establishmentu, jako je pan Sarkozy, kteří cítí určitou ideologickou spřízněnost s Moskvou, obviňují expanzi NATO na východ z války nebo sledují peněžní zisky.“

Uznávání faktů je zde zobrazeno jako slabost. Lidé, kteří jsou proti pokračující destruktivní nekonečné válce, jsou „unavení“. Člověk se nemůže unavit z nastolování míru a vrátit se k vyhazování věcí do povětří. Člověk se může jen unavit z ničení a líně se poddat zákeřné myšlence míru. Uzavření míru by neprospělo lidem na Ukrajině, kteří umírají po tisících. Uzavření míru by „oslabilo Ukrajinu“. A podívejte se, co je shrnuto v poslední větě výše! Necítím žádnou ideologickou spřízněnost s Moskvou. Kdybych hleděl na peněžní zisk, ucházel bych se o práci v Lockheed Martin. A přesto z války viním rozšíření NATO spolu s mnoha dalšími akcemi obou stran. Otázka, zda mám pravdu nebo ne, jistě souvisí s fakty, a ne s tím, kdo koho platí nebo kdo se cítí „příbuzný s Moskvou“. Přál bych si, aby každý cítil spřízněnost se všemi a věřil, že všichni pravděpodobně zemřeme kvůli nedostatku, pokud to opravdu musíte vědět.

Projekt Doba pokračuje v tomto duchu dalších více než tisíce slov. Nebudu vám je všechny citovat, protože vás nemám rád. Můžete si je jít přečíst sami. Podotýkám, že zahrnují různé další prostředky, jak vás přimět pohrdat Putinem (jako by jeho bombardování Ukrajiny bylo jaksi nedostatečné). Jedním z nich je bezdůvodné spojování Putina s Donaldem Trumpem. Vypadá to jako zoufalý útok na určitou demografickou skupinu, ale mohlo by to být jen běžnou praxí zahrnout Donalda Trumpa do co největšího počtu zpráv.

Nejde mi o to, že by ve skutečnosti nebylo mnoho lidí, kteří sympatizují s Putinem a – v dokonalém souhlasu s Times ' Postoj s námi nebo proti nám – věří, že se musí postavit na jeho stranu proti Spojeným státům. Obávám se, že základní fakta o válce by neměla být zakazována zvoláním "Putine!" a že preference míru, kompromisu a vyhýbání se jaderné apokalypse by neměly být překrouceny v domnělou podporu kterékoli strany války, proti které se noviny staví.

Tentýž článek před svým koncem naznačuje, že opozice veřejnosti v Evropě proti přesunu zdrojů do zbraní a odklonu od lidských potřeb leží na proputinovské straně politiky. The Doba nenaznačuje, že Putin financuje většinu evropské veřejnosti. Jak jsem řekl, Doba má standardy.