Autor Junaid S. Ahmad, Monitor na Středním východěÚnora 13, 2024
Pákistánské volby splnily některá očekávání, ale jiná očekávání nenaplnily. Předpovídalo se, že hlavním rysem plánu pákistánských generálů bude manipulace s volbami a přímé podvody, a také tomu tak bylo. Nepředpokládalo se, že strana bývalého premiéra Imrana Khana, PTI (Hnutí za spravedlnost), získá nejvíce parlamentních křesel ze všech stran. Byl to zázračný výsledek, vezmeme-li v úvahu strašlivou úroveň represí vůči PTI a úsilí vojenského establishmentu zabránit této straně dokonce kandidovat ve volbách.
Nyní víme, že pákistánský vojensko-rozvědný establishment je po svém násilí a teroristické kampani proti obyvatelstvu poté, co byl v dubnu 2022 svržen Khan, příslovečným císařem bez oblečení. Je vystavena nejen své vládě teroru, korupce a podvodům, ale také své neschopnosti tím, že nedosahuje volebních výsledků požadovaných domácími i zahraničními mocenskými centry.
V mnoha ohledech možná nejpodobnější relativně nedávnou událostí bylo vítězství Hamasu ve volbách do Palestinské legislativní rady v roce 2006. Izraelci, Američané a monarchie Perského zálivu chtěli dát legitimitu svému vybranému okupačnímu subdodavateli, kolaborantské a beznadějně zkorumpované Palestinské samosprávě (PA), kterou z velké části ovládá rival Hamasu Fatah. Tyto síly věřily, že investovaly dostatek finančního a politického kapitálu, aby umožnily kandidátům Fatahu vyhrát „volby pod okupací“. K jejich velkému překvapení – a k překvapení Hamásu, abych byl spravedlivý – zvítězilo hnutí islámského odporu.
Podobně vojenské a politické elity v Pákistánu zaručily sobě a svým patronům ve Washingtonu, že volby v Pákistánu jsou hotovou věcí.
Tento příběh tvrdil, že přitažlivost PTI se snížila a jakákoli zbývající popularita Khana a jeho politické strany bude kompenzována investicemi desítek milionů dolarů na odkoupení vojenského vrchního velení, politiků ve všech provinciích a, zásadně soudci zemských vrchních soudů a také Nejvyššího soudu.
Generálové řekli, že mají plán B a v případě potřeby plán C připravený pro případ, že by plán A nevyšel. Plánem A bylo prosté vypuzení Khana od moci v dubnu 2022. Předpokládalo se, že to vymýtí „virus Khana“. K překvapení mnohých, včetně samotného Khana, spontánně propukl masivní, bezprecedentní příval podpory, shromáždění se konala ve městech a obcích v každé provincii země.
Vojenské elity tedy zahájily obžalobu proti Khanovi, aby ho zapletly do jednoho soudního případu za druhým: plán B. Ten selhal a Khanova popularita stále stoupala. Bývalý náčelník armádního štábu generál Bajwa Washington a dům Sharif, rodinu ovládající jednu ze dvou dominantních dynastických politických stran, PML(N), neustále ujišťovali. Bajwa tvrdil, že situace je pod kontrolou a že jeho nástupce, generál Asim Munir, práci dokončí. Bajwa měl štěstí. Jediné, s čím souhlasil, bylo odstranit Khana z moci, a on splnil. Byl nenáviděný, ale po několika měsících byl schopen opustit politickou scénu. Munir takové štěstí neměl.
Bylo potřeba aktivovat plán C. Veřejné cítění začalo být tak nepřátelské vůči vojenským špičkám za jejich nestydaté zacílení na Khana, že muselo být provedeno „konečné řešení“: atentát. Dva pokusy, z nichž jeden zranil Khana na holeni, byly neúspěšné.
Ve skutečnosti žádný plán D neexistoval, a tak byl jeden rychle vymyšlen. Chán čelil nejabsurdnějším, ale velmi závažným obviněním z terorismu a velezrady a byl uvězněn v naprosté izolaci. Byl obviněn z prozrazení státních tajemství v nyní nechvalně známém případu „cypher-gate“ s obviněním, že lehkomyslně mluvil o přísně tajném diplomatickém depeši, které poslal na ministerstvo zahraničí pákistánský velvyslanec v USA. Depeše jasně uváděly přání Washingtonu, aby byl Khan zbaven moci.
Jak vojenská elita, tak bohužel i mnoho lidí z intelektuální třídy se Khanovi a jeho podporovatelům více než rok vysmívali za tuto „konspirační teorii“ a za vynalézání této „fiktivní“ šifry. Pouze když Intercept potvrdil pravdivost obsahu diplomatické depeše tak, jak je popsal Khan, připustili Munir a další vysocí armádní důstojníci nejen, že taková šifra existuje, ale že Chán bude nyní čelit obvinění ze zrady za prozrazení jejího obsahu. Tento únik od bývalého premiéra představoval vážnou hrozbu pro „národní bezpečnost“. Ve skutečnosti to představovalo hmatatelné odhalení tajné dohody mezi americkým zahraničněpolitickým establishmentem, pákistánskými generály a pákistánskými kleptokraty dvou hlavních politických stran – Sněmovny Sharif a Sněmovny Bhutto-Zardariové – ve snaze sesadit demokraticky zvolené Khan od moci.
Jakmile byl uveden do pohybu narychlo sestavený plán D, myšlenka byla, že by plynule vedl k plánu E, nelítostné represi PTI, takže v době těchto voleb nezbyde z Khana a jeho strany nic. Výsledky voleb z minulého týdne však ukázaly, že i když členové Khanovy strany nemohli kandidovat na svůj stranický lístek a museli kandidovat jako nezávislí, existuje obrovská podpora veřejnosti pro PTI.
Nezdá se, že by existoval plán F, vezmeme-li v úvahu zběsilé reakce velitele armády a šéfa zpravodajských služeb nebo Inter-Services Intelligence (ISI). Munir se již nezajímá o své velké „povinnosti“. Byl omezen na snahu zachránit se. Jedinou stranou, které se v tuto chvíli snaží vyhovět, je ta, která platí účet: House of Sharif. Generál je nyní pravděpodobně nejnenáviděnějším náčelníkem generálního štábu v historii Pákistánu a o tento titul nebyla nouze.
A co washingtonští plánovači? Jak reagují? Jeden vysoký úředník ministerstva zahraničí to komentoval velmi otevřeně: „Tito imbeciliové nedokážou rozdrtit ani politického nováčka, jako je Khan. Velí jedné z největších ozbrojených sil na světě, jaderně vyzbrojené. K čemu to všechno je?"
Zahraničněpolitický establishment USA po svržení Khana svěřil práci řízení starého divadla „Af-Pak“ (Afghánistán-Pákistán) „Globální války proti teroru“ Pentagonu. Washington věřil, že jeho rámec studené války týkající se jednání s generály povede ke „stabilnímu“ a poddajnému Pákistánu. Neexistuje žádný subjekt tak rozzlobený na neschopnost pákistánského vojenského vrchního velení jako americké ministerstvo obrany, kterému Bajwa i Munir slíbili Měsíc. Ve skutečnosti jsou však představitelé ministerstva zahraničí stejně rozhořčeni, protože měli za úkol téměř dva roky předstírat roli Washingtonu a také pákistánských generálů v celém tomto scénáři.
Ministerstvo zahraničí popíralo jakoukoli znalost šifry, ale tato pozice se začala měnit poté Záchytky zveřejnění obsahu té zatracené diplomatické depeše. V tu chvíli nešlo ani tak o tvrzení o neexistenci šifry, ale o zdůraznění toho, že taková komunikace mezi dvěma vládami není nic nenormálního. Washington byl ochoten dát Islámábádu ještě několik měsíců, aby vše napravil uspořádáním falešných voleb, které by jednou provždy zrušily Khana a jeho stranu.
A nyní se zdá být jasné, že zahraniční politický establishment USA hledá pomstu a chce potrestat generály, kteří slíbili vytvořit nestydatě podřízenou pákistánskou politickou reprezentaci. To je důvod, proč došlo k takovému výbuchu ostré kritiky pákistánské armády ze strany ministerstva zahraničí a mnoha členů Kongresu.
Nepochybně byli členové Kongresu, jako například zástupce Ilhan Omar, kteří chtěli vyjádřit svou nelibost mnohem dříve. Ale také se podvolili svému vedení Demokratické strany v Bílém domě a v Kongresu, kteří se drželi na vlásku myšlenky, že „stabilitu“ přinesou tradiční politické a vojenské elity. Bílý dům bez ustání tvrdil, že „naši hoši“ v Islámábádu usnadní hladký a relativně tichý přechod do post-chánského období, aniž by zvonil mezinárodní poplach.
Nyní je samozřejmě zjevné, že Washington radikálně reviduje svůj postoj, který účinně říká pákistánským generálům: „Měli jste svou šanci, neuspěli jste a nyní situaci zhoršujete.“ Americký obrat o 180 stupňů je pokusem zachránit si určitý respekt nebo alespoň určitou toleranci ze strany pákistánských lidí, kteří dobře znají roli Washingtonu v operaci změny režimu. Generálové dostali Washington do hluboce trapné situace.
Nicméně washingtonští aparátčíci mohou být nespravedliví ve svém zacházení se svými klienty v khaki v Pákistánu. Ti první si neuvědomují, že jsou to političtí majetníci, koho mohou ovládat generálové, ne relativně noví chlapci v bloku jako Khan. Staří političtí bigwigy znají pravidla hry – správnou rovnováhu mezi obohacováním jak politických, tak vojenských elit – a dodržují je. Nováčci jsou příliš vzdorní na to, aby se tato pravidla pořádně naučili, natož aby je dodržovali. Stručně řečeno, Washington nyní po svém prvním roce ve funkci náčelníka štábu považuje generála Munira za hroznou odpovědnost, na rozdíl od generála Parvíze Mušarafa, který poskytoval Washingtonu „stabilitu v Pákistánu“ po dobu osmi let, dokud se v roce 2007 také nestal závazkem.
V celé této sáze je skutečně zklamáním role pákistánských médií. Přední a zaslouženě nejuznávanější časopis v zemi, Svítání, najednou začaly chrlit sloupky vychvalující demokratický „vzdor“ lidí v těchto volbách. Je škoda, že lidový vzdor nebyl zahalen v uplynulých dvaceti měsících, kdy se zřejmě jednalo pouze o projev kultu a totalitní a nápadně nedemokratické represe nestály za zprávu. Odpor pákistánského lidu mohl tehdy jistě těžit z určitého pokrytí. Nyní jsou takové hlasy v médiích běžné. Je spíše smutné, jak se zdá, že pákistánská média berou podněty z amerického ministerstva zahraničí ohledně toho, kdy se mají krýt/zpravovat a kdy ne. Svítání fejetonisté měli mnoho měsíců na to, aby chválili demokratickou vůli lidu, ale neudělali to.
V tomto okamžiku se rozpory uvnitř vojenského důstojnického sboru staly evidentními. Munir a další z nejvyšších představitelů si uvědomují, jak nebezpečné je dávat nesprávné rozkazy nižším důstojníkům a vojákům. Kolikrát bude pákistánským ozbrojeným silám přikázáno, aby zahájily palbu, uvěznily, mučily a zmizely jejich obyvatelstvo v masovém měřítku? Zločiny vojenského establishmentu v provinciích Balúčistán a KPK byly dost špatné.
Již téměř dva roky mělo brutální potlačování ze strany armády v populaci vyvolat paralyzující strach. Ale stejně jako lidé z Gazy, Palestiny a Západní Asie překonali psychologický pocit strachu z Izraele, tak i lid Pákistánu ztratil jakýkoli strach ze svého národního bezpečnostního státu a jeho násilných podvodů. To je zásadní vývoj.
Ať už se po volbách objeví jakákoliv politická konfigurace, jedna věc je jistá: toto kolo bylo jasným vítězstvím pro bývalého premiéra Imrana Khana, usmívajícího se ve své ubohé vězeňské cele, stejně jako pro lid Pákistánu bez ohledu na jeho politickou příslušnost.
Názory vyjádřené v tomto článku patří autorovi a nemusí nutně odrážet redakční politiku Middle East Monitor.
