Prohlášení od Němec Iniciativa Položte své zbraně, k výročí ruské invaze na Ukrajinu, 16. února 2023
S invazí ruských vojsk na Ukrajinu dne 24. února 2022 sedmiletá válka nízké intenzity na Donbasu, která podle OBSE způsobila 14,000 4,000 mrtvých, včetně 2022 XNUMX civilistů, z toho dvě třetiny na odtržených územích – eskalovala na nová kvalita vojenského násilí. Ruská invaze byla vážným porušením mezinárodního práva a vedla k ještě většímu počtu úmrtí, ničení, bídy a válečných zločinů. Místo toho, aby se chopila příležitosti k vyjednanému urovnání (jednání původně probíhala až do dubna XNUMX), válka eskalovala ve „válku zástupnou mezi Ruskem a NATO“, jak nyní otevřeně přiznávají i vládní představitelé v USA. .
Zároveň rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 2. března, v níž 141 zemí odsoudilo invazi, již vyzývala k okamžitému urovnání konfliktu „prostřednictvím politického dialogu, jednání, zprostředkování a dalších mírových prostředků“ a požadovala „dodržování Minské dohody“ a výslovně také prostřednictvím normandského formátu „konstruktivně pracovat na jejich plné implementaci“.
Navzdory tomu všemu byla výzva světového společenství všemi zúčastněnými stranami ignorována, i když se jinak rádi odvolávají na rezoluce OSN, pokud souhlasí se svými vlastními postoji.
Konec iluzí
Vojensky je Kyjev v defenzivě a jeho obecná válečnická schopnost se zmenšuje. Už v listopadu 2022 radil šéf Sboru náčelníků štábů USA zahájit jednání, protože vítězství Kyjeva považoval za nereálné. Nedávno v Ramsteinu tuto pozici zopakoval.
Ale ačkoli politici a média lpí na iluzi vítězství, situace Kyjeva se zhoršila. Toto je pozadí poslední eskalace, tj. dodávky bitevních tanků. Tím se však konflikt pouze prodlouží. Válka se nedá vyhrát. Místo toho je to jen další krok po kluzkém svahu. Okamžitě poté vláda v Kyjevě požadovala dodávku stíhaček a následně přímé zapojení jednotek NATO – vedoucí následně k možné jaderné eskalaci?
V jaderném scénáři by jako první zahynula Ukrajina. Podle údajů OSN byl počet civilních obětí v loňském roce přes 7,000 a ztráty mezi vojáky se pohybovaly v šestimístném rozmezí. Ti, kteří dovolují pokračovat ve střelbě místo vyjednávání, si musí položit otázku, zda jsou ochotni obětovat ještě dalších 100,000 200,000, XNUMX XNUMX nebo dokonce více lidí pro klamné válečné cíle.
Skutečná solidarita s Ukrajinou znamená pracovat na co nejrychlejším zastavení zabíjení.
To je geopolitika – blbost!
Zásadním faktorem, proč Západ hraje s vojenskou kartou, je to, že Washington cítí příležitost důkladně oslabit Moskvu pomocí opotřebovací války. Vzhledem k tomu, že globální dominance USA v důsledku transformace mezinárodního systému ustupuje, USA se snaží znovu prosadit svůj nárok na globální vůdcovství – také v geopolitickém soupeření s Čínou.
To je v podstatě v souladu s tím, co USA dělaly již brzy po studené válce, aby se pokusily zabránit vzniku rivala stejného postavení jako Sovětský svaz. Nejdůležitějším nástrojem tedy byla expanze NATO na východ s Ukrajinou jako „nepotopitelnou letadlovou lodí“ na prahu Moskvy jako jejím vrcholným úspěchem. Ekonomická integrace Ukrajiny do Západu byla zároveň urychlena prostřednictvím Asociační smlouvy EU, která byla vyjednávána od roku 2007 – a která stanovila oddělení Ukrajiny od Ruska.
Protiruský nacionalismus ve východní Evropě byl podnícen jako ideologický základ. Na Ukrajině to eskalovalo v násilných střetech na Majdanu v roce 2014 a v reakci na to i na Donbasu, které pak náležitě vedly k odtržení Krymu a Doněcké a Luhanské oblasti. Válka se mezitím stala směsí dvou konfliktů: – Na jedné straně je konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem důsledkem chaotického rozpadu Sovětského svazu, který je sám o sobě silně zatížen rozporuplnou historií vzniku ukrajinského národa a na druhé straně – dlouhotrvající konfrontace mezi dvěma největšími jadernými mocnostmi.
To přináší do hry nebezpečné a složité problémy jaderné energetické rovnováhy (teroru). Z pohledu Moskvy skrývá vojenská integrace Ukrajiny do Západu nebezpečí dekapitačního úderu proti Moskvě. Zejména od doby, kdy byly ukončeny dohody o kontrole zbrojení, od smlouvy ABM za Bushe v roce 2002 až po INF a smlouvu o otevřeném nebi za Trumpa, které byly dohodnuty během období studené války. Bez ohledu na jeho platnost je tedy třeba dbát na vnímání Moskvy. Takové obavy nelze rozptýlit pouhými slovy, ale vyžadují přísně důvěryhodná opatření. V prosinci 2021 však Washington odpovídající kroky navržené Moskvou odmítl.
Navíc zneužívání smluv kodifikovaných podle mezinárodního práva je také jednou z praktik Západu, jak mimo jiné ukazuje přiznání Merkelové a Françoise Hollanda, že uzavřeli pouze Minsk II, aby získali čas, aby umožnili vyzbrojení Kyjeva. Na tomto pozadí nelze odpovědnost za válku – a to platí tím spíše, že máme co do činění s zástupnou válkou – redukovat pouze na Rusko.
Ať je to jak chce, odpovědnost Kremlu tím nijak nemizí. Nacionalistické nálady se šíří také v Rusku a autoritářský stát se dále posiluje. Ale ti, kdo se na dlouhou historii eskalace dívají pouze optikou jednoduchých černobílých obrazů strašáků, mohou ignorovat Washington – a v důsledku toho i EU – díl odpovědnosti.
V Bellicose Fever
Politická třída a masmédia všechna tato propojení zametají pod koberec. Místo toho upadli do skutečné válečné horečky.
Německo je de facto válečná strana a německá vláda se stala válečnou vládou. Německá ministryně zahraničí ve své troufalé aroganci věřila, že by mohla „zničit“ Rusko. Mezitím se její strana (Strana zelených) proměnila z mírové strany v nejzuřivějšího válečného štváče v Bundestagu. Když došlo k určitým taktickým úspěchům na bojišti na Ukrajině, jejíž strategický význam byl nad míru zveličený, vznikla iluze, že vojenské vítězství nad Ruskem je možné. Ti, kdo prosí o kompromisní mír, jsou sužováni jako „podřízení pacifisté“ nebo „sekundární váleční zločinci“.
Objevilo se politické klima typické pro domácí frontu během války a vytvářelo obrovský tlak na přizpůsobení, kterému se mnozí neodvažují odporovat. K obrazu nepřítele zvenčí se přidala rostoucí nesnášenlivost zevnitř většího komplexu. Svoboda slova a svoboda tisku erodují, jak dokládá mimo jiné zákaz „Russia Today“ a „Sputnik“.
Hospodářská válka – vlhká squib
Ekonomická válka proti Rusku, která začala již v roce 2014, nabyla po ruské invazi historicky nebývalých rozměrů. Ale to nemělo žádný vliv na ruskou bojovou schopnost. Ve skutečnosti se ruská ekonomika v roce 2022 propadla o tři procenta, ale ukrajinská se propadla o třicet procent. Nabízí se otázka, jak dlouho může Ukrajina vydržet takovou opotřebovávající válku?
Sankce zároveň způsobují vedlejší škody globální ekonomice. Zejména globální Jih byl těžce zasažen. Sankce zhoršují hlad a chudobu, zvyšují inflaci a vyvolávají nákladné turbulence na světových trzích. Není proto divu, že globální Jih není ochoten se zapojit do ekonomické války ani nechce Rusko izolovat. Tohle není jeho válka. Ekonomická válka má však negativní dopady i na nás. Oddělení od ruského zemního plynu prohlubuje energetickou krizi, která postihuje sociálně slabší domácnosti a může vést k exodu energeticky náročných průmyslových odvětví z Německa. Vyzbrojování a militarizace jde vždy na úkor sociální spravedlnosti. Současně s frakovacím plynem z USA, který je až o 40 % škodlivější pro klima než ruský zemní plyn, a s využitím uhlí již všechny cíle snížení CO 2 přistály v odpadkovém koši.
Absolutní priorita diplomacie, jednání a kompromisního míru
Válka pohlcuje politické, emocionální, intelektuální a materiální zdroje, které jsou naléhavě potřeba v boji proti změně klimatu, zhoršování životního prostředí a chudobě. De facto zapojení Německa do války rozděluje společnost a zejména ty sektory, které se zavázaly k sociálnímu pokroku a sociálně-ekologické transformaci. Jsme zastáncem toho, aby německá vláda okamžitě ukončila svůj válečný kurz. Německo musí zahájit diplomatickou iniciativu. To je to, po čem většina populace volá. Potřebujeme příměří a zahájení jednání zakotvených v mnohostranném rámci zahrnujícím účast OSN.
Nakonec musí dojít ke kompromisnímu míru, který připraví půdu pro evropskou mírovou architekturu, která bude splňovat bezpečnostní zájmy Ukrajiny, Ruska a všech stran konfliktu a která umožní mírovou budoucnost našeho kontinentu.
Text napsali: Reiner Braun (International Peace Bureau), Claudia Haydt (Informační centrum o militarizaci), Ralf Krämer (Socialistická levice ve straně Die Linke), Willi van Ooyen (Peace and Future Workshop Frankfurt), Christof Ostheimer (Federal Výbor pro mírovou radu), Peter Wahl (Attac. Německo). Osobní údaje jsou pouze informativní
