Brad Wolf, Společné DreamsLedna 15, 2023
[Pozn. redakce: Práce na ukončení války se někdy zdá jako nekonečné stoupání do kopce, s malým mírovým hnutím, které překonal a vynaložil vojenský průmyslový kongresový akademický think-tankový komplex, který tlačí příběh války. Vždy si pamatujme, že na naší straně máme dvě ohromující výhody – pravdu a krásu. Tento krásný článek to říká mnohem lépe než já. V tomto případě krásu poezie umocňuje další autorova práce – Brad Wolf je členem řídícího výboru projektu Záporizhzhya Protection Project, který školí tým dobrovolníků. Ukrajina zvýší bezpečnost jaderné elektrárny ohrožené válkou.]
Válka je jazyk lží. Chladný a bezcitný, vyzařuje z nudných, technokratických myslí a vyčerpává život barev. Je to institucionální urážka lidského ducha.
Pentagon mluví jazykem války. Prezident a Kongres mluví jazykem války. Korporace mluví jazykem války. Usazuje z nás pohoršení, odvahu a ocenění krásy. Páchají masakr na duši.
Vezměte si například nedávné zprávy vydalo Centrum strategických a mezinárodních studií (CSIS) s názvem „První bitva příští války: Wargaming a čínská invaze na Tchaj-wan.“ Tento think tank provedl 24 iterací válečných her, při nichž Čína napadla Tchaj-wan. USA a jejich spojenci reagují. Výsledek pokaždé: Nikdo nevyhraje. Spíš ne.
Projekt zprávy státy,
„Spojené státy a Japonsko přijdou o desítky lodí, stovky letadel a tisíce členů armády. Takové ztráty by poškodily globální pozici USA na mnoho let. Zatímco tchajwanská armáda je neporušená, je vážně degradována a ponechána bránit poškozenou ekonomiku na ostrově bez elektřiny a základních služeb. Těžce trpí i Čína. Jeho námořnictvo je v troskách, jádro jeho obojživelných sil je rozbité a desetitisíce vojáků jsou váleční zajatci.“
Degradovaný. Poškozená ekonomika. Ztráty. Zpráva hovoří o obrovském počtu mužů, žen a dětí zabitých bombami a kulkami, o katastroficky zničených ekonomikách a živobytí, o zemích zdevastovaných po léta. Neřeší ani pravděpodobnost jaderné výměny. Jeho slova jsou bez ostré bolesti a smutku takové reality, bez života, bez duše. Tito zombie-technokraté neválčí jen s lidmi, ale s rozumem, s lidskými emocemi.
K tomu, aby řekl pravdu, je potřeba básník. Poezie neuznává ideál, ale skutečnost. Řeže až na kost. Neuhýbá. Nedívá se jinam.
Zemřeli a byli pohřbeni v bahně, ale jejich ruce vyčnívaly.
Jejich přátelé tedy použili ruce k zavěšení přileb.
A pole? Nezměnila se pole tím, co se stalo?
Mrtví nejsou jako my.
Jak mohou pole pokračovat jako jednoduchá pole?
Jazyk může osvobodit naši mysl nebo ji uvěznit. Na tom, co říkáme, záleží. Tvrdá, holá, pravdivá slova zúčtování. Vyslovte pravdivá slova o válce a armáda už nemůže pokračovat ve svém ospalém recitování smrti.
Chlapecký voják na slunci rozžhaveném na kost pracuje nožem
sloupnout tvář z mrtvého muže
a pověsit na větev stromu
kvetoucí s takovými tvářemi.
Válka využívá filologii vyprázdněnou od lidstva. Mluví záměrně otupujícím způsobem, aby se zaskvěl nad hrůznými vražednými činy, o nichž se uvažuje. Všeobecné válečné hry zprávy CSIS pokračuje: "Neexistuje žádná přísná open source analýza operační dynamiky a výsledků invaze navzdory její kritické povaze." Zní to antisepticky, nudně, ale ve skutečnosti to tak je. . .
Je to horší než paměť, otevřená země smrti.
Měli jsme myslet a mluvit poeticky. Odhalit lež. Poezie nenávidí banální, pročesává trosky, aby vydala neobvyklé svědectví. Znamená to myslet a mluvit realisticky a transcendentálně, osvětlit díla světa, ať už jsou tato díla zlověstná nebo krásná. Poezie vidí věci takové, jaké jsou, nepohlíží na život jako na objekt, který je třeba využívat, ale kontemplovat, uctívat.
Proč lhát? Proč ne život, jak jsi zamýšlel?
Pokud bereme naši lidskost vážně, naší odpovědí válečníkům musí být vzpoura. Mírumilovná a poetická, rázná a neúprosná. Musíme zlepšit stav lidí, protože se je snaží zhoršit. Obchodníci se smrtí nemohou porazit hnutí, které mluví jazykem poezie.
Korporační stát ví, co dělají. Snaží se nejprve anestetizovat naši mysl, aby mohli bez odporu zabít naše těla. Jsou v tom dobří. Vědí, jak nás odvést, vyčerpat. A pokud bychom shromáždili dostatek násilného vzteku, vědí, jak reagovat na naše násilí. Ale ne poetický protest. Jejich nervové dráhy nevedou k poezii, k nenásilnému potenciálu, k vizím milující laskavosti. Jejich jazyk, jejich slova a jejich moc chřadnou před pravdivým vyjádřením jejich činů.
Proto cítíme
stačí poslouchat
do větru strkajícího citrony,
psům tikajícím po terasách,
s vědomím, že zatímco ptáci a teplejší počasí se věčně přesouvají na sever,
výkřiky těch, kteří mizí
může trvat roky, než se sem dostanete.
Nenásilní revolucionáři mluvící jazykem poezie mohou vyhrát. Odhaduje se, že to jen trvá 3.5 procent populace svrhnout nejrepresivnější totalitní stát. A navzdory našim právům žijeme v represivním korporátně-totalitním státě, který vězní vypravěče pravdy a zabíjí široce a bez rozdílu po celém světě. Je mezi námi v těchto Spojených státech 11 milionů ochotných mluvit a slyšet upřímný jazyk poezie?
A tak se neohlížej. Mluvte s neochvějnou odvahou a upřímností. Na slovech záleží. Vydejte svědectví o životě a o špinavé válečné lži. Staňte se básníkem revolucionářem. Pravda zabije Bestii.
Říkáš mi, že jsi básník. Pokud ano, náš cíl je stejný.
Nyní jsem se ocitl jako lodník, který řídí taxi na konci světa.
Postarám se, abys v pořádku dorazil, příteli, dostanu tě tam.
(Poezie od Carolyn Forche)
