Zranitelní Číňané, zranitelní Američané

Joseph Essertier, Rozlučný hlasÚnora 24, 2023

Essertier je organizátor pro World BEYOND WarJaponská kapitola

V těchto dnech se v médiích hodně diskutuje o čínské agresi v širokém spektru oblastí a předpokládá se, že to má obrovské důsledky pro globální bezpečnost. Taková jednostranná diskuse může vést pouze ke zvýšenému napětí a větší možnosti nedorozumění vedoucích k ničivé válce. Pro rozumné a dlouhodobé řešení globálních problémů je důležité dívat se na situaci z pohledu všech zúčastněných. Tato esej upozorní na některé problémy, které byly většinou ignorovány, jak v médiích, tak na akademické půdě.

Minulý měsíc bylo oznámeno, že předseda americké Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy může navštívit Tchaj-wan ještě letos. V reakci na to mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning naléhal na USA „vážně dodržovat zásadu jedné Číny“. Pokud McCarthy pojede, jeho návštěva bude následovat po návštěvě Nancy Pelosiové z 2. srpna loňského roku, kdy Tchajwance poučila o prvních dnech založení naší země, kdy naše "předsednictví" Benjamin Franklin řekl: „Svoboda a demokracie, svoboda a demokracie jsou jedna věc, bezpečnost. Pokud nemáme – nemůžeme mít ani jedno, nemáme-li obojí.“

(Franklin se nikdy nestal prezidentem a co vlastně řekl bylo: „Ti, kteří by se vzdali základní svobody a koupili si trochu dočasného bezpečí, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí“).

Pelosiho návštěva vyústila v velkoplošná nácvik živého ohně ve vodách a ve vzdušném prostoru obklopujícím Tchaj-wan. Ne všichni na Tchaj-wanu jí poděkoval, že je tímto způsobem udržuje v bezpečí.

Zdá se, že McCarthy přechovává iluzi, že Pelosiho návštěva byla velkým úspěchem a že to, co udělal jeho demokratický předchůdce, vybuduje mír pro obyvatele východní Asie a pro Američany obecně. Nebo je skutečně přirozené, že americký vládní úředník, který zastává funkci předsedy vlády, třetí v řadě po prezidentovi, který pracuje na tom, aby zákony nebyly prováděny, by měl navštívit ostrov, kterému vládne „sama sebe“. Čínská republika navzdory našemu slibu vůči Čínské lidové republice, že bude respektovat politiku „jedné Číny“. Vláda Čínské republiky není ve skutečnosti samosprávná v obvyklém smyslu, protože ji podporují USA po dobu minimálně 85 let a dominují USA po desetiletí. Podle správné americké etikety se však o této skutečnosti nesmí mluvit a vždy by se o Tchaj-wanu mělo mluvit jako o nezávislé zemi.

"USA oficiálně dodržují k politice „jedné Číny“, která neuznává suverenitu Tchaj-wanu“ a „důsledně podporuje Tchaj-wan ekonomicky i vojensky jako demokratickou baštu proti autoritářské čínské vládě“. Čínská komunistická strana dokázala získat většinu Číňanů a převzít kontrolu nad téměř celou Čínou do roku 1949 i po deseti letech finanční a vojenské podpory amerického nepřítele Jiang Jieshi (AKA, Chiang Kai-shek, 1887-1975) a jeho Guomindang (AKA, „Nacionalistická strana Číny“ nebo „KMT“). Guomindang byl zcela zkorumpované a nekompetentnía opakovaně zabíjeli obyvatele Číny, např. v masakr v Šanghaji z roku 1927, 228 Incident z roku 1947a během čtyř desetiletí „Bílý teror“ mezi lety 1949 a 1992, takže i dnes může každý, kdo zná základní historii, tušit, že Tchaj-wan možná není tím jasným „majákem svobody“ a „vzkvétající demokracie“, které Liz Truss tvrdí, že ano. Dobře informovaní lidé vědí, že Tchajwanci vybudovali svou demokracii navzdory intervence USA.

Podle úsudku prezidenta Joe Bidena však návštěvy Pelosiové a McCarthyho zřejmě ani nepřinesou Tchajwancům pocit bezpečí a jistoty, ani plně neprokážou naši oddanost svobodě, demokracii a míru ve východní Asii. Tak v pátek 17. odeslal Náměstek náměstka ministra obrany pro Čínu Michael Chase. Chase je teprve druhým vysokým představitelem Pentagonu, který navštívil Tchaj-wan za poslední čtyři desetiletí. Možná Chase naplánuje obřad kouření dýmek míru s „americkou jednotkou speciálních operací a kontingentem námořní pěchoty“, kteří „tajně působí na Tchaj-wanu trénovat tam vojenské síly“ minimálně od října 2021. K mírové atmosféře napříč Tchajwanským průlivem přispívá dvoustranná kongresová delegace, v čele s známý obhájce míru Ro Khanna také přijel na Tchaj-wan 19. na pětidenní návštěvu.

Nejistota v USA a Číně

Nyní by možná byl vhodný čas připomenout Američanům, že na rozdíl od roku 1945 nemáme obrovskou výhodu nad všemi ostatními národními státy, pokud jde o naši bezpečnost a zabezpečení, nežijeme v „pevnosti Amerika“, nejsme jediná hra ve městě a nejsme neporazitelní.

Svět je ekonomicky mnohem integrovanější než v době, kdy Jiang Jieshi (Chiang Kai-shek) se objevil na obálkách amerických časopisů znovu a znovu jako hrdina Asie. Navíc s příchodem nových zbraní, jako jsou drony, kybernetické zbraně a hypersonické střely, které snadno překračují hranice, vzdálenost již nezajišťuje naši bezpečnost. Můžeme být zasaženi ze vzdálených míst.

Ačkoli si to někteří občané USA uvědomují, jen velmi málo lidí si pravděpodobně uvědomuje, že lidé v Číně mají mnohem menší národní bezpečnost než my. Zatímco Spojené státy sdílí pozemní hranice pouze se dvěma suverénními státy, Kanadou a Mexikem, Čína sdílí hranice se čtrnácti zeměmi. Proti směru hodinových ručiček od státu nejblíže Japonsku jsou to Severní Korea, Rusko, Mongolsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Afghánistán, Pákistán, Indie, Nepál, Bhútán, Myanmar, Laos a Vietnam. Čtyři státy na čínských hranicích jsou jaderné mocnosti, tj. Severní Korea, Rusko, Pákistán a Indie. Číňané žijí v nebezpečné čtvrti.

Čína má přátelské vztahy s Ruskem a Severní Koreou a poněkud přátelské vztahy s Pákistánem, ale v současnosti má napjaté vztahy s Japonskem, Jižní Koreou, Filipínami, Indií a Austrálií. Z těchto pěti zemí je Austrálie jedinou zemí, která je dostatečně vzdálená od Číny, že by Číňané mohli být s předstihem upozorněni, pokud na ně Australané jednoho dne zaútočí.

Japonsko je remilitarizační, a oba Japonsko a Jižní Korea se účastní závodu ve zbrojení s Čínou. Velká část Číny je obklopena americkými vojenskými základnami. Americké útoky na Čínu by mohly být zahájeny ze stovek těchto základen, zejména z Japonska a Jižní Koreje. Luchu neboli ostrovní řetězec „Ryukyu“ je posetý americkými základnami a nachází se vedle Tchaj-wanu.

(Luchu bylo anektováno Japonskem v roce 1879. Ostrov Yonaguni, který je nejzápadnějším obydleným ostrovem souostroví, je jen 108 kilometrů neboli 67 mil od pobřeží Tchaj-wanu. K dispozici je interaktivní mapa zde. Tato mapa ilustruje, že tamní americká armáda je v podstatě okupační armáda, monopolizující zdroje na zemi a ožebračující lidi z Luchu).

Austrálie, Jižní Korea a Japonsko již uzavřely nebo se chystají vstoupit do aliance s USA a také se zeměmi, které jsou již spojeny s USA. Čína je tedy nejen ohrožena jednotlivě těmito mnoha zeměmi, ale také jako jeden celek mnoha zeměmi. zemí. Musí se bát, že se na ně vrhneme. Jižní Korea a Japonsko jsou vyrovnané s ohledem na členství v NATO.

Čína má volné vojenské spojenectví se Severní Koreou, ale toto je čínské pouze vojenské spojenectví. Jak každý ví, nebo by měl vědět, vojenské aliance jsou nebezpečné. Mnoho odborníků se domnívá, že alianční závazky mohou sloužit k vyvolání a rozšíření války. Takováto spojenectví byla na vině situace v roce 1914, kdy byl atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda, následníka rakousko-uherského trůnu, použit jako záminka k válce obrovského rozsahu, tj. k první světové válce, namísto pouhé války mezi Rakousko-Uhersko a Srbsko.

Japonsko, tak blízké Číně a bývalý kolonizátor ovládaný militaristy, by bylo pro Čínu zjevnou hrozbou, když se na to podíváme z historické perspektivy. Vláda Japonské říše způsobila strašlivou smrt a zkázu během dvou válečných válek proti Číně během půl století mezi lety 1894 a 1945 (tj. první a druhá čínsko-japonská válka). Jejich kolonizace Tchaj-wanu byla začátkem obrovského ponížení a utrpení pro národy Číny a dalších zemí v regionu.

Japonské ozbrojené síly jsou klamně označovány jako Síly sebeobrany (SDF), ale jsou jedním z světové vojenské velmoci. „Japonsko má vytvořené její první obojživelná vojenská jednotka od druhé světové války a zahájena nová třída high-tech fregat (nazývaná „Noshiro“, kterou Mitsubishi uvedla na trh v roce 2021), a je to restrukturalizace jeho tanková síla být lehčí a mobilnější a budování svých raketových schopností.“ Mitsubishi rozšiřuje řadu japonských „Střela země-loď typu 12“, což Japonsku poskytne schopnost útočit na nepřátelské základny a provádět „protiúdery“. Brzy (kolem roku 2026) bude Japonsko schopné zasáhnout i uvnitř Číny ze vzdálenosti 1,000 kilometrů. (Vzdálenost z ostrova Ishigaki, části Luchu, do Šanghaje je např. asi 810 km)

Japonsko bylo nazýváno „stav klientaWashingtonu a také Washington zasahuje do mezinárodních záležitostí Jižní Koreje. Toto vměšování je tak všudypřítomné, že „za současného stavu má Jižní Korea operační kontrolu nad svou armádou za podmínek příměří, ale převzaly by Spojené státy v době války. Toto uspořádání je jedinečné pro alianci USA-Jižní Korea. Jinými slovy, Jihokorejci nemají plné sebeurčení.

Filipíny budou brzy dát americké armádě přístup ke čtyřem dalším vojenským základnám, které mají USA rozšířil číslo amerických vojáků na Tchaj-wanu. Z World BEYOND Warinteraktivní mapalze vidět, že za Filipínami existuje alespoň několik amerických základen v částech jihovýchodní Asie a také několik základen na západ od Číny v Pákistánu. Čína má své první zámořská základna v roce 2017 v Džibuti v Africkém rohu. USA, Japonsko a Francie tam mají také základnu.

Když vidíme Čínu v této nejisté a zranitelné situaci vůči USA, očekává se, že nyní uvěříme, že Peking s námi chce eskalovat konfrontace, že Peking upřednostňuje násilí před diplomatickou deeskalací. V preambuli jejich ústavy imperialismus jednoznačně odmítá. Říká nám, že je „historickým posláním čínského lidu postavit se imperialismu“ a že „Číňané a Čínská lidová osvobozenecká armáda porazili imperialistickou a hegemonistickou agresi, sabotáže a ozbrojené provokace, zajistili národní nezávislost a bezpečnost a posílili národní obrana." Přesto se předpokládá, že na rozdíl od USA, jejichž ústava nezmiňuje imperialismus, je Peking více nakloněn válce než Washington.

James Madison, „otec“ naší ústavy napsal následující slova: „Ze všech nepřátel veřejné svobody je válka možná nejvíce obávaná, protože obsahuje a rozvíjí zárodek každého druhého. Válka je rodičem armád; z toho plynou dluhy a daně; a armády, dluhy a daně jsou známé nástroje, jak dostat mnoho pod nadvládu několika.“ Ale bohužel pro nás i pro svět taková moudrá slova nebyla zapsána do naší milované ústavy.

Edward Snowden napsal na Twitteru dne 13.

to nejsou mimozemšťané

přál bych si, aby to byli mimozemšťané

ale nejsou to mimozemšťané

je to jen ta stará vyprojektovaná panika, přitažlivá nepříjemnost, která zajišťuje, že reportéři natsec jsou pověřeni vyšetřováním balónových keců spíše než rozpočtů nebo bombových útoků (à la nordstream)

Ano, tato posedlost balónky odvádí pozornost od velkého příběhu, že naše vláda pravděpodobně probodla jednoho z našich klíčových spojenců, Německo, ničit Plynovody Nord Stream.

Realita dnešního světa je taková, že bohaté země, včetně USA, špehovat spoustu dalších zemí. Národní úřad pro průzkum zahájil činnost mnoho špionážních satelitů. Naše vláda má dokonce špehoval Japonce "představitelé kabinetu, banky a společnosti, včetně konglomerátu Mitsubishi." Ve skutečnosti všechny bohaté země pravděpodobně neustále špehují všechny své protivníky a někdy i některé jejich spojence.

Stačí vzít v úvahu historii USA. Téměř v každém případě násilí mezi Číňany a Američany, Američané zahájili násilí. Smutnou pravdou je, že jsme byli agresory. Byli jsme pachateli nespravedlnosti vůči Číňanům, takže mají mnoho dobrých důvodů být vůči nám podezřelý.

Každý rok naše země pouze utrácí 20 miliard dolarů na diplomacii zatímco utratí 800 miliard dolarů na přípravu války. Je to pravda, ale naše priority jsou vychýleny směrem k násilnému budování impéria. Méně často se říká, že Američané, Japonci a Číňané – my všichni – žijeme v nebezpečném světě, kde válka již není rozumnou možností. Naším nepřítelem je válka samotná. Všichni musíme vstát z pohovky a vyjádřit svůj nesouhlas s třetí světovou válkou, dokud my a budoucí generace budeme mít nějakou šanci na nějaký slušný život.

Mnohokrát děkuji Stephenu Brivatimu za jeho cenné komentáře a návrhy.