Ukrajinci by mohli porazit ruskou okupaci zvýšením neozbrojeného odporu

Autor: Craig Brown, Jørgen Johansen, Majken Jul Sørensen a Stellan Vinthagen, Nenásilí, Březen 29, 2022

Jako učenci míru, konfliktu a odporu si klademe stejnou otázku jako mnoho jiných lidí v dnešní době: Co bychom dělali, kdybychom byli Ukrajinci? Doufáme, že bychom byli stateční, obětaví a bojovali za svobodnou Ukrajinu na základě znalostí, které máme. Odpor vždy vyžaduje sebeobětování. Přesto existují účinné způsoby, jak vzdorovat invazi a okupaci, které nezahrnují ozbrojování sebe nebo jiných a povedou k menšímu počtu ukrajinských úmrtí než vojenský odpor.

Přemýšleli jsme o tom, jak – kdybychom žili na Ukrajině a právě jsme byli napadeni – bychom nejlépe bránili ukrajinský lid a kulturu. Chápeme logiku apelu ukrajinské vlády na zbraně a vojáky ze zahraničí. Došli jsme však k závěru, že taková strategie bolest pouze prodlouží a povede k ještě větší smrti a zkáze. Připomínáme války v Sýrii, Afghánistánu, Čečensku, Iráku a Libyi a chtěli bychom se takové situaci na Ukrajině vyhnout.

Otázkou pak zůstává: Co bychom místo toho udělali pro ochranu ukrajinského lidu a kultury? S úctou se díváme na všechny vojáky a statečné civilisty bojující za Ukrajinu; jak může tato mocná ochota bojovat a umírat za svobodnou Ukrajinu sloužit jako skutečná obrana ukrajinské společnosti? Lidé po celé Ukrajině již spontánně používají nenásilné prostředky k boji proti invazi; uděláme vše pro to, abychom zorganizovali systematický a strategický občanský odpor. Týdny – a možná i měsíce –, kdy některé oblasti západní Ukrajiny mohou zůstat méně zasažené vojenskými boji, bychom využili k tomu, abychom sebe a ostatní civilisty připravili na to, co nás čeká.

Místo abychom vkládali svou naději do vojenských prostředků, okamžitě bychom se pustili do výcviku co největšího počtu lidí v občanském odporu a zaměřili bychom se na lepší organizaci a koordinaci občanského odporu, který již spontánně probíhá. Výzkum v této oblasti ukazuje, že neozbrojený občanský odpor je za mnoha okolností účinnější než ozbrojený boj. Boj s okupační mocností je vždy obtížný, bez ohledu na to, jaké prostředky použijete. Na Ukrajině však existují poznatky a zkušenosti, že mírové prostředky mohou vést ke změně, jako během oranžové revoluce v roce 2004 a revoluce na Majdanu v roce 2014. I když jsou nyní okolnosti velmi odlišné, Ukrajinci mohou využít nadcházející týdny k tomu, aby se dozvěděli více , šířit tyto znalosti a budovat sítě, organizace a infrastrukturu, které bojují za nezávislost Ukrajiny tím nejefektivnějším způsobem.

Dnes existuje rozsáhlá mezinárodní solidarita s Ukrajinou – s podporou, na kterou se můžeme spolehnout, že se v budoucnu rozšíří i na neozbrojený odpor. S ohledem na tuto skutečnost bychom své úsilí zaměřili na čtyři oblasti.

1. Navázali bychom a pokračovali ve vztazích s ruskými skupinami občanské společnosti a členy, kteří podporují Ukrajinu. I když jsou pod silným tlakem, existují skupiny pro lidská práva, nezávislí novináři a obyčejní občané, kteří podstupují velká rizika, aby odolali válce. Je důležité, abychom věděli, jak s nimi zůstat v kontaktu prostřednictvím šifrované komunikace, a potřebujeme znalosti a infrastrukturu, jak toho dosáhnout. Naší největší nadějí pro svobodnou Ukrajinu je, že ruské obyvatelstvo svrhne Putina a jeho režim prostřednictvím nenásilné revoluce. Uznáváme také statečný odpor vůči běloruskému vůdci Alexandru Lukašenkovi a jeho režimu a podporujeme pokračující spojení a koordinaci s aktivisty v této zemi.

2. Šířili bychom znalosti o principech nenásilného odporu. Nenásilný odpor je založen na určité logice a jeho důležitou součástí je dodržování zásadové linie nenásilí. Nemluvíme jen o morálce, ale o tom, co je za daných okolností nejúčinnější. Někteří z nás mohli být v pokušení zabít ruské vojáky, kdyby viděli příležitost, ale chápeme, že to není z dlouhodobého hlediska v našem zájmu. Zabití pouze několika ruských vojáků nepovede k žádnému vojenskému úspěchu, ale pravděpodobně delegitimizuje všechny zapojené do občanského odporu. Pro naše ruské přátele bude těžší stát na naší straně a pro Putina bude snazší tvrdit, že jsme teroristé. Pokud jde o násilí, Putin má všechny karty v ruce, takže naše nejlepší šance je hrát úplně jinou hru. Obyčejní Rusové se naučili považovat Ukrajince za své bratry a sestry a toho bychom měli maximálně využít. Pokud budou ruští vojáci nuceni zabít mnoho mírumilovných Ukrajinců, kteří odvážně vzdorují, morálka okupačních vojáků se velmi sníží, zvýší se dezerce a posílí se ruská opozice. Tato solidarita obyčejných Rusů je naším největším trumfem, což znamená, že musíme udělat vše pro to, aby Putinův režim neměl příležitost toto vnímání Ukrajinců změnit.

3. Šířili bychom znalosti o metodách nenásilného odporu, zejména těch, které byly s úspěchem používány při invazích a okupacích. V těch oblastech Ukrajiny, které jsou již okupovány Ruskem, a v případě dlouhodobé ruské okupace bychom chtěli, abychom my i ostatní civilisté byli připraveni pokračovat v boji. Okupační mocnost potřebuje stabilitu, klid a spolupráci, aby mohla provést okupaci s co nejmenším množstvím zdrojů. Nenásilný odpor během okupace je o nespolupráci se všemi aspekty okupace. V závislosti na tom, jaké aspekty okupace jsou nejvíce opovrhovány, potenciální příležitosti k nenásilnému odporu zahrnují stávky v továrnách, budování paralelního školského systému nebo odmítání spolupráce s administrativou. Některé nenásilné metody jsou o shromáždění mnoha lidí na viditelné protesty, i když během okupace to může být spojeno s velkým rizikem. Pravděpodobně není čas na velké demonstrace, které charakterizovaly předchozí nenásilné revoluce na Ukrajině. Místo toho bychom se zaměřili na více rozptýlené akce, které jsou méně riskantní, jako je bojkot ruských propagandistických akcí nebo koordinovaný pobyt doma, což by mohlo ekonomiku zastavit. Možností je nepřeberné množství a inspiraci můžeme čerpat ze zemí okupovaných nacisty během druhé světové války, z bojů o nezávislost Východního Timoru nebo z jiných dnes okupovaných zemí, jako je Západní Papua nebo Západní Sahara. Skutečnost, že situace na Ukrajině je jedinečná, nám nebrání učit se od ostatních.

4. Navázali bychom kontakt s mezinárodními organizacemi, jako jsou Peace Brigades International nebo Nonviolent Peaceforce. Za posledních 40 let organizace jako tyto zjistily, jak mohou mezinárodní pozorovatelé významně změnit místní aktivisty za lidská práva, kteří žijí v ohrožení života. Jejich zkušenosti ze zemí jako Guatemala, Kolumbie, Súdán, Palestina a Srí Lanka mohou být potenciálně rozvíjeny tak, aby odpovídaly okolnostem na Ukrajině. Implementace může chvíli trvat, ale z dlouhodobého hlediska by mohli být schopni zorganizovat a poslat ruské civilisty na Ukrajinu jako „neozbrojené bodyguardy“ jako součást mezinárodních týmů. Pro Putinův režim bude obtížnější páchat zvěrstva na ukrajinském civilním obyvatelstvu, budou-li toho svědky ruští civilisté nebo budou-li svědky občané zemí, které s jeho režimem udržují přátelské vztahy – například Číny, Srbska nebo Venezuely.