Americký imperialismus je největším nebezpečím pro světový mír

Raoul Hedebouw, člen belgického parlamentu, World BEYOND WarČervence 15, 2021
Přeložil Gar Smith do angličtiny

To, co dnes máme před sebou, kolegové, je tedy usnesení požadující obnovení transatlantických vztahů po volbách v USA. Otázka tedy zní: je v belgickém zájmu dnes navázat vztah se Spojenými státy americkými?

Vážení kolegové, pokusím se vám dnes vysvětlit, proč si myslím, že není dobré uzavírat toto strategické partnerství s politickou a ekonomickou mocí a že se v minulém století chovalo vůči národům tohoto světa nejagresivněji.

Myslím si, že pro zájmy pracujících v Belgii, ve Flandrech, Bruselu a Valonech a pracujících v Evropě a na globálním jihu je tato strategická aliance mezi USA a Evropou špatná věc.

Myslím si, že Evropa nemá vůbec žádný zájem na tajných dohodách s USA jako s jednou z nejnebezpečnějších světových mocností. A opravdu vám to chci objasnit, protože dnes je ekonomické napětí ve světě na nebezpečné úrovni.

Proč je to tak? Protože poprvé od roku 1945 mají ultra dominantní ekonomickou moc, jako jsou USA, ekonomicky předjet jiné mocnosti, zejména Čína.

Jak reaguje imperialistická moc, když je předjet? Zkušenosti z minulého století nám říkají. Reaguje válkou, protože funkcí její vojenské převahy je urovnávat ekonomické konflikty s jinými národy.

Spojené státy americké mají dlouhou tradici vojenského zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Připomínám vám, kolegové, že Charta Organizace spojených národů je v tomto tématu velmi jasná. Po roce 1945 byla mezi národy uzavřena smlouva, která souhlasila: „Nebudeme zasahovat do vnitřních záležitostí jiných národů.“ Na tomto základě byla ukončena druhá světová válka.

Poučení bylo, že žádná země, ani velmoci, neměly právo zasahovat do vnitřních záležitostí jiných zemí. To již nebylo dovoleno, protože právě to vedlo k druhé světové válce. A přesto je to právě tento základní princip, kterého se Spojené státy americké zbavily.

Kolegové, dovolte mi vyjmenovat přímé a nepřímé vojenské intervence Spojených států amerických od roku 1945. Zasáhly USA a americký imperialismus: v Čína v 1945-46, v Sýrie v roce 1940, v Korea v 1950-53, v Čína v 1950-53, v Írán v roce 1953, v Guatemala v roce 1954, v Tibet mezi 1955 a 1970, v Indonésie v roce 1958 v zátoce prasat v Kuba v roce 1959 v Konžská demokratická republika mezi lety 1960 a 1965 v Dominikánská republika v roce 1961, v Vietnam více než deset let od roku 1961 do roku 1973 v roce XNUMX Brazílie v roce 1964 v Kongo v roce 1964, opět v Guatemala v roce 1964, v Laos od roku 1964 do roku 1973, v Dominikánská republika v 1965-66.

Ještě jsem neskončil, vážení kolegové. Zasáhl také americký imperialismus Peru v roce 1965, v Řecko v roce 1967, v Guatemala znovu v roce 1967, v Kambodža v roce 1969, v Chile s rezignací [svržení a smrt] soudruha [Salvadora] Allendeho vynuceného CIA v roce 1973, v Argentina v roce 1976. Američtí vojáci byli v Angola od 1976 do 1992.

USA zasáhly dovnitř Turecko v roce 1980, v Polsko v roce 1980, v Salvador v roce 1981, v Nikaragua v roce 1981, v Kambodža v 1981-95, v Libanon, Grenada, a Libye v roce 1986, v Írán v roce 1987. Spojené státy americké zasáhly v roce Libye ve formátu 1989 Filipíny v roce 1989, v Panama v roce 1990, v Irák v roce 1991, v Somálsko mezi lety 1992 a 1994. Spojené státy americké zasáhly v roce XNUMX Bosna v roce 1995, opět v Irák od roku 1992 do roku 1996, v Súdán v roce 1998, v Afghánistán v roce 1998, v Jugoslávie v roce 1999, v Afghánistán v 2001.

Spojené státy americké zasáhly znovu v roce XNUMX Irák mezi 2002 a 2003, v Somálsko v 2006-2007, v Írán mezi rokem 2005 a dnes v roce Libye v 2011 a Venezuela v 2019.

Vážení kolegové, co ještě zbývá říct? Co můžeme říci o takové dominantní moci ve světě, která zasáhla ve všech těchto zemích? Jaký máme zájem, Belgie, abychom se my, národy Evropy, strategicky spojily s takovou dominantní mocí?

Mluvím zde také o míru: míru ve světě. Prošel jsem všemi americkými vojenskými intervencemi. Aby bylo možné provést tyto zásahy, mají Spojené státy jeden z největších vojenských rozpočtů na světě: 732 miliard dolarů ročně na investice do zbraní a armády. 732 miliard dolarů. Samotný americký vojenský rozpočet je větší než rozpočet dalších deseti zemí dohromady. Vojenské rozpočty Číny, Indie, Ruska, Saúdské Arábie, Francie, Německa, Británie, Japonska, Jižní Koreje a Brazílie představují dohromady méně vojenských výdajů než samotné Spojené státy americké. Takže se vás ptám: Kdo je nebezpečný pro světový mír?

Spojené státy americké: americký imperialismus, který svým gigantickým vojenským rozpočtem zasahuje, kamkoli chce. Připomínám vám, vážení kolegové, že intervence Spojených států amerických v Iráku a následné embargo stálo životy 1.5 milionu Iráčanů. Jak můžeme stále mít strategické partnerství s mocí, která je odpovědná za smrt 1.5 milionu iráckých pracovníků a dětí? To je ta otázka.

U zlomku těchto zločinů požadujeme sankce proti jakýmkoli jiným mocnostem na světě. Křičeli jsme: „To je odporné.“ A přesto zde mlčíme, protože jsou to Spojené státy americké. Protože jsme to nechali.

Mluvíme zde o multilateralismu, potřebě multilateralismu ve světě. Ale kde je multilateralismus Spojených států amerických? Kde je multilateralismus?

USA odmítají podepisovat četné smlouvy a úmluvy:

Římský statut Mezinárodního trestního soudu: Nepodepsáno.

Úmluva o právech dítěte: Není podepsána Spojenými státy.

Úmluva o mořském právu: nepodepsána.

Úmluva proti nucené práci: USA nepodepsaly.

Úmluva o svobodě sdružování a její ochraně: nepodepsáno.

Kjótský protokol: Nepodepsáno.

Smlouva o úplném zákazu zkoušek proti testování jaderných zbraní: Nepodepsáno.

Smlouva o zákazu jaderných zbraní: nepodepsáno.

Úmluva o ochraně migrujících pracovníků a jejich rodin: nepodepsáno.

Úmluva proti diskriminaci ve vzdělávání a zaměstnání: Nepodepsána.

Spojené státy americké, náš velký spojenec, jednoduše nepodepsaly všechny tyto mnohostranné smlouvy. Ale zasáhli desítkykrát v jiných zemích bez jakéhokoli mandátu, a to ani ze strany OSN. Žádný problém.

Proč bychom se tedy, kolegové, měli držet tohoto strategického partnerství?

Naši strategičtí partneři ani obyvatelé globálního jihu nemají o toto strategické partnerství zájem. Lidé mi tedy říkají: „Ano, ale USA a Evropa sdílejí normy a hodnoty.“

Toto usnesení ve skutečnosti začíná zmínkou o našich sdílených normách a hodnotách. Jaké jsou tyto normy a hodnoty, které sdílíme se Spojenými státy americkými? Kde jsou ty sdílené hodnoty? Na Guantánamu? Mučení, které se stalo úředníkem ve vazebním zařízení, jako je Guantánamo, je to hodnota, kterou sdílíme? Na ostrově Kuba navíc navzdory kubánské územní suverenitě. Umíš si představit? Toto vězení v Guantánamu se nachází na ostrově Kuba, zatímco Kuba na něj nemá vliv.

[Předseda parlamentu]: Paní Jadinová si přeje promluvit, pane Hedebouwe.

[Pan. Hedebouw]: S velkým potěšením, paní předsedající.

[Kattrin Jadin, MR]: Cítím, že můj komunistický kolega se doslova rozzuřil. Byl bych raději, kdybyste se účastnili debat v komisi, a slyšeli byste - byl bych také raději, kdybyste poslouchali můj zásah, abyste pochopili, že mince není jen jedna, ale několik. Spolupráce nemá jen jednu stranu. Je jich několik.

Stejně jako jinde s jinými zeměmi. Když odsuzujeme násilí, odsuzujeme porušení základních práv, také to říkáme. To je doména diplomacie.

[Pan. Hedebouw]: Jen jsem se chtěl zeptat, pokud máte tolik kritiky ohledně Spojených států, proč tento parlament nikdy nepřijal jednu sankci proti USA?

[Umlčet. Žádná odpověď]

[Pan. Hedebouw]: Pro ty, kdo sledují toto video, jste právě teď slyšeli spadnout špendlík v této místnosti.

[Pan. Hedebouw]: A to je problém: navzdory bombardování, navzdory 1.5 milionu úmrtí Iráku, navzdory neuznání všeho, co se stalo v Palestině, a Joe Bidena, který opustil Palestince, Evropa nikdy nepřijme polovinu čtvrtiny sankcí proti Spojeným Státy americké. Pro všechny ostatní národy světa to však není problém: žádný problém. Boom, boom, boom, ukládáme sankce!

To je problém: dvojí standardy. A vaše rozhodnutí hovoří o strategickém partnerství. Zmínil jsem sdílené hodnoty, které tvrdí. Spojené státy uvězňují ve svých věznicích 2.2 milionu Američanů. 2.2 milionu Američanů je ve vězení. Je to sdílená hodnota? 4.5% lidstva je Američan, ale 22% světové vězeňské populace je ve Spojených státech amerických. Je to sdílená norma, kterou sdílíme se Spojenými státy americkými?

Jaderná energie, jaderné zbraně: Bidenova vláda oznamuje výměnu celého amerického jaderného arzenálu za cenu 1.7 miliardy USD. Kde je nebezpečí pro svět?

Mezistátní vztahy. Dovolte mi hovořit o vztazích mezi státy. Před třemi týdny, ne, před pěti nebo šesti týdny, všichni tady mluvili o hackingu. Neexistoval žádný důkaz, ale řekli, že je to Čína. Číňané napadli belgický parlament. Všichni o tom mluvili, byl to velký skandál!

Ale co dělají Spojené státy americké? Spojené státy americké jednoduše řečeno oficiálně klepají na telefony našich hlavních ministrů. Paní Merkelová, všechny ty rozhovory přes Dánsko, Americká národní bezpečnostní agentura odposlouchává všechny naše premiéry. Jak reaguje Evropa? Není.

"Omlouváme se, příště se pokusíme telefonovat příliš rychle, abychom lépe porozuměli našim rozhovorům."

Edward Snowden nám říká, že Spojené státy americké prostřednictvím programu Prism filtrují veškerou naši evropskou e-mailovou komunikaci. Všechny naše e-maily, ty, které si navzájem posíláte, procházejí Spojenými státy, vracejí se a byly „filtrovány“. A my nic neříkáme. Proč nic neřekneme? Protože jsou to Spojené státy americké!

Proč tento dvojitý standard? Proč necháme tyto problémy projít?

Vážení kolegové, myslím si tedy - a tím skončím - že jsme na důležitém historickém uzlu, který představuje velké nebezpečí pro svět, a vracím se k některým marxistickým myslitelům, kteří jsou mi opravdu blízcí . Protože zjišťuji, že analýza, kterou provedli na začátku 20. století^th století se zdají být relevantní. A zjistil jsem, že to, co o imperialismu řekl člověk jako Lenin, bylo zajímavé. Mluvil o fúzi mezi bankovním kapitálem a průmyslovým kapitálem a o tom, jak se tento finanční kapitál, který se objevil ve 20. letech^th století má ve světě hegemonickou moc a záměr.

Myslím, že je to důležitý prvek ve vývoji naší historie. Nikdy jsme nepoznali takovou koncentraci kapitalistické a průmyslové síly, jakou dnes máme ve světě. Ze 100 největších společností na světě je 51 amerických.

Koncentrují miliony pracovníků, miliony dolarů, miliardy dolarů. Jsou mocnější než státy. Tyto společnosti exportují svůj kapitál. Potřebují ozbrojené síly, aby si mohli podrobit trhy, které jim odmítají umožnit přístup.

To se děje posledních 50 let. Dnes, s ohledem na globální hospodářskou krizi, vzhledem k napětí mezi velmocemi, si myslím, že strategický zájem Evropy a Belgie spočívá v oslovení všech mocností světa.

Spojené státy americké nás povedou do války - nejprve „studené války“ a poté „horké války“.

Na posledním summitu NATO - tady mluvím o faktech - zde Joe Biden požádal nás, Belgii, abychom ho následovali v této studené válce proti Číně tím, že vyhlásíme Čínu za systémového rivala. Nesouhlasím. Dovoluji si nesouhlasit. Myslím, že by to bylo v našem zájmu - a slyšel jsem debaty hlavních stran, paní Jadinová, máte pravdu - máme veškerý zájem oslovit všechny národy světa.

Co má NATO společného s Čínou? NATO je severoatlantická aliance. Odkdy hraničí Čína s Atlantickým oceánem? Upřímně řečeno, vždycky jsem si myslel, že NATO je transatlantická koalice, že NATO je celé o Atlantiku, víte. A teď, když je Biden ve funkci, zjišťuji, že Čína je v Atlantiku! Je to neuvěřitelné.

A tak Francie - a doufám, že ji Belgie nebude následovat - vysílá francouzské vojenské lodě, aby se připojily k americké operaci v Čínském moři. Co sakra dělá Evropa v Čínském moři? Dokážete si představit, že Čína předvádí své letadlové lodě u pobřeží Severního moře? Co tam děláme? Co je to za nový světový řád, který chtějí nyní vytvořit?

Nebezpečí války je tedy velké. Proč?

Protože je tu hospodářská krize. Velmoc jako Spojené státy americké se dobrovolně nevzdá své světové hegemonie.

Žádám dnes Evropu, žádám Belgii, aby nehráli hru Spojených států amerických. V tomto ohledu není toto strategické partnerství, jak je zde dnes navrhováno, dobré pro národy světa. To je také jeden z důvodů, proč se mírové hnutí opět aktivizuje. Je to jeden z důvodů, proč se ve Spojených státech a v Evropě začíná objevovat hnutí proti této studené válce. Když někdo jako Noam Chomsky prohlásí, že bychom udělali lépe, kdybychom nejprve dali do pořádku svůj vlastní dům, než ukážeme na všechna ostatní místa na světě, kam chceme jít a zasáhnout, myslím, že má pravdu.

Když požadují mobilizaci proti studené válce, mají pravdu, tato americká progresivní levice.

Vážení kolegové, nepřekvapí vás, že text, který nám dnes byl předložen, nevyvolává - mírně řečeno - naše nadšení s Belgickou dělnickou stranou (PTB-PVDA). Doufám, že můžeme v debatách pokračovat i v následujících měsících, protože tato otázka je zásadní otázkou na příštích pět, deset let, ať už hospodářská krize, jako v letech 1914-18, jako v letech 1940-45, povede k válce - a je jasné, že Spojené státy americké se na to připravují - nebo mají mírové výsledky.

V tomto čísle jsme si jako PTB-PVDA jako antiimperialistická strana vybrali naši stranu. Vybíráme si stranu národů světa, které dnes trpí pod nadvládou amerických a evropských nadnárodních společností. Vybíráme stranu mobilizace lidí na celém světě za mír. Protože ve válce existuje pouze jedna moc, která bude mít zisk, a tou je moc podnikání, výrobců a prodejců zbraní. Jsou to Lockheed-Martins a další známí obchodníci se zbraněmi, kteří vydělají peníze tím, že dnes budou prodávat stále více zbraní americké imperialistické moci.

Budeme tedy hlasovat proti tomuto textu, vážení kolegové. Budeme hlasovat proti jakýmkoli iniciativám, které by se připojily k úplnému propojení Evropy se Spojenými státy americkými, a doufáme, že Evropa může hrát roli míru, a nikoli roli hájení vlastních geostrategických zájmů na základě hospodářského zisku.

Nechceme jezdit pro Philips. Nechceme jezdit pro americké nadnárodní společnosti, pro Volvos, Renaulty a tak dále. Chceme jezdit pro lidi na celém světě, pro dělníky a tyto imperialistické války nejsou v zájmu pracujících. Zájem pracujících je mír a sociální pokrok.