Copyright © 2014 NPR. Pouze pro osobní, nekomerční použití. Viz Podmínky použití. Pro jiné účely je vyžadováno předchozí povolení.

DAVID GREENE, HOST:

Právě teď po celém světě probíhají demonstrace volající po ekonomických, politických nebo sociálních změnách - od protestů a Fergusona v Missouri přes policejní taktiku až po pochody za a proti demokracii v Hongkongu. Výzkumnice Maria Stephanová však připouští, že nedávné události zpochybnily, zda je takový občanský odpor účinný.

MARIA STEPHAN: Je zřejmé, že se dnes díváme po celém světě, ať už je to Sýrie, ať už je to Irák - části Ukrajiny, Izraele, Gazy - je těžké být optimistický ohledně občanského odporu, když víte, nadějnou budoucnost. Ale já - ve skutečnosti si myslím, že se lidé také dívají na to, co se na těchto místech děje, a myslí si na sebe - musí existovat lepší cesta.

ZELENÁ: Lepším způsobem je to, co vedlo Stephan a její kolegyni Ericu Chenoweth ke studiu více než 300 případů odporu v letech 1900 až 2006 - k zodpovězení jedné ústřední otázky - jsou násilí pro povstání účinnější než nenásilná hnutí? O těchto zjištěních mluvili s jejím kolegou Stevem Inskeepem.

STEVE INSKEEP, HOST:

Když se podíváte zpět přes historii, jaký byl rozdíl ve výsledcích mezi násilnou taktikou a nenásilnou taktikou, Erikou Chenowethovou?

ERICA CHENOWETH: No, když jsme se vrhli na data, zjistili jsme, že nenásilné kampaně bývají jedenáctkrát větší než ty násilné. Síla lidí je zde opravdu hlavním příběhem. Když velmi velké a různorodé sektory společnosti ukončí spolupráci s vládou oponenta, je pro tuto vládu nesmírně obtížné udržet si kontrolu. A důvodem je, že každý držitel moci je stoprocentně závislý na spolupráci, poslušnosti a pomoci lidí, kteří sídlí v jeho pilířích podpory. Bezpečnostní síly, státní média, náboženské autority, vzdělávací elity, obchodní a ekonomické elity a civilní byrokrati. Jeden z nejlepších druhů konkrétních příkladů toho, jak se to odehrává, pochází z anekdoty ze Srbska, kde nenásilné hnutí v říjnu 11 zbavilo Slobodana Miloševiče moci. A poslední fáze této kampaně, kde se angažovaly stovky tisíc lidí na demonstraci v Bělehradě bylo policii nařízeno, aby do davu bez rozdílu střílela živou munici. A oni tam jen mlčky stáli. Neustoupili, nepřipojili se k protestu, ale nedodrželi rozkaz. Když se jednoho z nich později zeptali, proč odmítl střílet, řekl, že se bojím, že moje děti budou v davu.

INSKEEP: Popsali jste, jak nenásilné povstání přineslo účast - více lidí, naprostý počet lidí. Píšete také o typech lidí, kteří se zapojují.

STEPHAN: Správně, myslím tedy, že nenásilná hnutí mají tendenci přitahovat účast mužů a žen, bohatých, chudých, dělnických pracovníků, bílých límečků, náboženských osobností - hlavně proto, že skupinám zapojeným do civilního života je k dispozici tolik různých taktik odpor. Bariéry účasti jsou obecně nižší. Často tedy vidíme, že ženy jsou v přední linii pohybů. V Tunisku hrálo lidové mocenské hnutí, které vyloučilo Bena Aliho - odbory hrály zásadní roli při zahájení pracovních stávek, a poté hrály velmi důležitou roli při budování míru, které následovalo. A myslím si, že je to důležitý bod, který je třeba učinit - že přechody, které jsou poháněny aktivními nenásilnými prostředky, mají tendenci vést ke společnostem, které jsou demokratičtější a je méně pravděpodobné, že po tom povedou k občanské válce. Takže jsou to také mírumilovnější společnosti.

INSKEEP: OK, tak Maria Stephanová, proč ozbrojená vzpoura nevyvolává stejný tlak na autoritářskou vládu?

STEPHAN: Správně, takže když použijete ozbrojené prostředky a násilí, je velmi těžké kooptovat nebo vyvolat posuny věrnosti v rámci těchto pilířů podpory, ať už jde o bezpečnostní síly nebo jiné. A to trochu podporuje ještě masivnější zákrok proti opozici.

INSKEEP: Mám na mysli něco, co jsem minulý rok slyšel cestovat po Sýrii. Mluvil jsem s lékařem, který byl ochoten nahlas říci, že nemá vůbec žádnou lásku k Bašárovi Asadovi, ale když to řekl, řekl, že tito rebelové ničí zemi. O tomhle druhu mluvíš. To je posun postoje, ke kterému může dojít, když se z něj stane ozbrojená vzpoura.

STEPHAN: Správně, řekl bych, protože jsem pracoval s některými velmi odvážnými a odvážnými Syřany déle než rok na ministerstvu zahraničí a mohu říci, že si velmi vážím jejich schopnosti udržovat nenásilné držení těla po dobu osmi nebo devíti měsíců proti tomuto typu režimu. Takže chápu, odkud ten doktor pochází. Je také docela evidentní, proč se Syřané postavili proti tomuto typu režimu. Ale problém s tím spočívá v tom, že jakmile se ozbrojená vzpoura stala převládající formou odporu proti Asadovu režimu, výrazně se snížila úroveň účasti - způsobilo to, že jakési umírněné hlasy, hlídače plotu, nebyly opozici drtivě podporovány. A pak byl odpor do značné míry závislý na vnějších silách. Potřebovali tedy zbraně, výcvik, peníze - což víte, jak jsme viděli, nebylo tak připravené, jak by doufali.

INSKEEP: Jsem zvědavý - jakou reakci jste konkrétně dostali od vojenských důstojníků od zveřejnění vašich zjištění? Erica Chenoweth?

CHENOWETH: Vojenští důstojníci jsou překvapivě vnímaví k nálezům. Je to intuitivní. Zejména mají tendenci se k tomuto strategickému rámci zvlášť chovat. Samozřejmě se ptají na těžké otázky, ale zjištění jsou obecně docela přesvědčena.

STEPHAN: Podobně. Takže bych řekl, že jedním z převládajících názorů mezi vojenskými kolegy je to - no, víš co? Pokud místní lidé - pokud místní komunity v těchto zemích dokážou sami dosáhnout vážných politických změn a my nemusíme posílat své muže a ženy do újmy, není to lepší? Samozřejmě že je.

INSKEEP: Jaké byly ty těžké otázky, které jste zmínil?

CHENOWETH: No, to trvá méně než pět Q a Jak obvykle se dostat k Hitlerově otázce (smích) - což znamená, fungoval by proti Hitlerovi nenásilný odpor? Existují tyto otázky o tom, zda existují typy režimů, proti kterým nenásilný odpor nemůže fungovat atd., A my přesně nevíme. Víme, že na různých místech byly proti Hitlerovým okupacím kapsy nenásilného odporu a na místní úrovni se jim upřímně dařilo lépe, než tomu bylo u kteréhokoli partyzánského nebo ozbrojeného povstání po Evropě - to je jisté. Ale myslím si, že zatím nemáme opravdu silnou sadu empirických zjištění, která naznačují, že na světě existují místa, kde je nenásilný odpor naprosto nemožný.

INSKEEP: Možná nemáte Hitlera, ale máte Sýrii, kde, jak jste zmínil, bylo několik měsíců a měsíců snaha o nenásilný odpor a vláda je uvrhla do ozbrojené vzpoury.

STEPHAN: Správně, takže Sýrie - myslím si, že naše sdílená analýza je, že jakákoli forma odporu proti tomuto režimu bude mít těžké období. Říkáme však, možná neintuitivně, že nenásilný odpor - kdyby měl více času, kdyby existovala schopnost opozice plánovat, diverzifikovat jejich taktiku, aby místní odpor, který byl ve skutečnosti v celé Sýrii docela úžasný, spojit své činnosti, koordinovat jejich pomoc - mohlo to mít šanci na úspěch. Proti tomuto režimu potřebovali více času. Tento režim byl velmi zručný v používání sektářské karty a všech dalších prostředků k rozdělení populace. A samozřejmě reagovalo na ozbrojený odpor hrozným způsobem.

INSKEEP: Erica Chenoweth a Maria Stephan, díky tobě.

STEPHAN: Děkuji moc.

CHENOWETH: Mockrát děkuji.

ZELENÁ: To byl Eric Chenoweth z University of Denver a Maria Stephan, dvojka z amerického institutu míru a atlantické rady, hovořící s naším kolegou Stevem Inskeepem. Jejich článek „Odhoďte své zbraně“ je v aktuálním čísle časopisu Foreign Affairs.

Copyright © 2014 NPR. Všechna práva vyhrazena. Žádné citace z materiálů zde obsažených nesmí být použity v jakémkoli médiu bez uvedení NPR. Tento přepis je poskytován pouze pro osobní, nekomerční použití, v souladu s našimi podmínkami použití. Jakékoli jiné použití vyžaduje předchozí souhlas NPR. Další informace najdete na naší stránce oprávnění.

Přepisy NPR jsou vytvářeny ve špičkovém termínu dodavatelem NPR a přesnost a dostupnost se mohou lišit. Tento text nemusí být v konečné podobě a může být v budoucnu aktualizován nebo revidován. Uvědomte si, že autoritativním záznamem programování NPR je zvuk.

##