„Přání smrti“ NATO zničí nejen Evropu, ale i zbytek světa

Je těžké pochopit, proč západní politici a mainstreamová média nedokážou vnímat existenční nebezpečí, které uvalili na Rusko a bezohledně na nás ostatní. Trvání NATO na své takzvané politice „otevřených dveří“ je solipsistické a bezstarostně ignoruje legitimní bezpečnostní zájmy Ruska. Žádná země by se s takovou expanzí nesmířila. Rozhodně ne USA, pokud by ve srovnání s tím bylo Mexiko v pokušení připojit se k alianci vedené Čínou.

NATO projevilo to, co bych nazval trestuhodnou neústupností, a jeho odmítnutí vyjednat celoevropskou nebo dokonce celosvětovou bezpečnostní dohodu představovalo určitou formu provokace, která přímo spustila současnou válku na Ukrajině. Navíc je snadné pochopit, že tato válka může velmi snadno přerůst ve vzájemné jaderné zničení.

Není to poprvé, co se lidstvo ocitlo tváří v tvář vážné krizi, které mohlo být zabráněno dodržením slibů, které dal zesnulému Michailu Gorbačovovi bývalý americký ministr zahraničí James Baker.^[1] a dalšími americkými představiteli. Východní rozšíření NATO od roku 1997 bylo ruskými vůdci vnímáno jako vážné porušení zásadní bezpečnostní dohody s existenčním přesahem. Bylo vnímáno jako stále rostoucí hrozba, „hrozba použití síly“ pro účely čl. 2 odst. 4 Charty OSN. To s sebou nese vážné riziko jaderné konfrontace, protože Rusko má obrovský jaderný arzenál a prostředky k dodávce hlavic.

Důležitá otázka, kterou mainstreamová média nekladou, zní: Proč provokujeme jadernou mocnost? Ztratili jsme smysl pro proporce? Hrajeme jakousi „ruskou ruletu“ s osudy budoucích generací lidí na planetě?

To není jen politická otázka, ale do značné míry společenská, filozofická a morální záležitost. Naši vůdci jistě nemají právo ohrožovat životy všech Američanů. Toto je vysoce nedemokratické chování a mělo by být odsouzeno americkým lidem. Bohužel, mainstreamová média šíří protiruskou propagandu už desítky let. Proč NATO hraje tuto vysoce riskantní hru „va banque“? Můžeme také ohrozit životy všech Evropanů, Asiatů, Afričanů a Latinoameričanů? Jen proto, že jsme „výjimeční“ a chceme být neústupní ohledně našeho „práva“ na rozšíření NATO?

Zhluboka se nadechněme a připomeňme si, jak blízko byl svět Apokalypse v době kubánské raketové krize v říjnu 1962. Díky bohu, že v Bílém domě byli lidé s chladnou hlavou a John F. Kennedy se rozhodl pro přímé jednání s Sověti, protože osud lidstva ležel v jeho rukou. Byl jsem studentem střední školy v Chicagu a vzpomínám si, jak jsem sledoval debaty mezi Adlai Stevensonem III. a Valentinem Zorinem (se kterým jsem se setkal o mnoho let později, když jsem byl vysokým důstojníkem OSN pro lidská práva v Ženevě).

V roce 1962 zachránila OSN svět tím, že poskytla fórum, kde bylo možné mírovou cestou urovnat spory. Je tragédií, že současný generální tajemník Antonio Guterres nedokázal včas reagovat na nebezpečí, které představuje rozšíření NATO. Mohl, ale nepodařilo se mu usnadnit vyjednávání mezi Ruskem a zeměmi NATO před únorem 2022. Je ostudou, že OBSE nedokázala přesvědčit ukrajinskou vládu, že musí implementovat Minské dohody – pacta sunt servanda.

Je politováníhodné, že neutrální země jako Švýcarsko nedokázaly promluvit za lidstvo, když bylo ještě možné zastavit vypuknutí války. I nyní je nezbytné zastavit válku. Každý, kdo prodlužuje válku, páchá zločin proti míru a zločin proti lidskosti. Zabíjení musí skončit dnes a celé lidstvo by se mělo postavit a požadovat mír HNED.

Vzpomínám si na zahajovací projev Johna F. Kennedyho na Americké univerzitě ve Washingtonu DC dne 10. června 1963^[2]. Myslím, že by si všichni politici měli přečíst toto pozoruhodně moudré prohlášení a zjistit, jak je relevantní pro řešení současné války na Ukrajině. Profesor Jeffrey Sachs z Kolumbijské univerzity v New Yorku o tom napsal zasvěcenou knihu.^[3]

Při chvále absolventů Kennedy připomněl Masefieldův popis univerzity jako „místa, kde ti, kdo nenávidí nevědomost, mohou usilovat o poznání, kde ti, kdo vnímají pravdu, mohou usilovat o to, aby ostatní viděli“.

Kennedy se rozhodl diskutovat o „nejdůležitějším tématu na Zemi: o světovém míru. Jaký druh míru mám na mysli? Jaký mír hledáme? Ne a Pax Americana vynucené na světě americkými válečnými zbraněmi. Ne hrobový klid ani bezpečí otroka. Mluvím o skutečném míru, o druhu míru, díky kterému stojí za to žít život na zemi, o druhu, který umožňuje lidem a národům růst a doufat a budovat lepší život pro své děti – nejen mír pro Američany, ale mír pro všechny. muži a ženy – nejen mír v naší době, ale mír pro všechny časy.”

Kennedy měl dobré poradce, kteří mu připomínali, že „totální válka nedává smysl...ve věku, kdy jediná jaderná zbraň obsahuje téměř desetinásobek výbušné síly, kterou poskytla všechna spojenecká letectva ve druhé světové válce. Nedává to smysl v době, kdy by smrtící jedy produkované jadernou výměnou byly unášeny větrem, vodou a půdou a semeny do vzdálených koutů světa a k ještě nenarozeným generacím."

Kennedy a jeho předchůdce Eisenhower opakovaně odsoudili každoroční výdaje miliard dolarů na zbraně, protože takové výdaje nejsou účinným způsobem, jak zajistit mír, což je nezbytný racionální konec racionálních lidí.

Na rozdíl od Kennedyho nástupců v Bílém domě měl JFK smysl pro realitu a schopnost sebekritiky: „Někteří říkají, že je zbytečné mluvit o světovém míru, světovém právu nebo světovém odzbrojení – a že to bude zbytečné, dokud se vůdci Sovětského svazu zaujímají osvícenější postoj. Doufám, že ano. Věřím, že jim v tom můžeme pomoci. Ale také věřím, že musíme přezkoumat svůj vlastní postoj – jako jednotlivců i jako národa – protože náš postoj je stejně zásadní jako jejich.

V souladu s tím navrhl prozkoumat postoj USA k míru samotnému. „Příliš mnoho z nás si myslí, že je to nemožné. Příliš mnoho lidí to považuje za nereálné. Ale to je nebezpečná, poraženecká víra. Vede to k závěru, že válka je nevyhnutelná – že lidstvo je odsouzeno k záhubě – že jsme sevřeni silami, které nemůžeme ovládat.“ Odmítl tento názor přijmout. Jak řekl absolventům Americké univerzity: „Naše problémy jsou dílem člověka – a proto je může vyřešit člověk. A člověk může být velký, jak chce. Žádný problém lidského osudu není mimo lidské bytosti. Lidský rozum a duch často vyřešily zdánlivě neřešitelné – a my věříme, že to dokážou znovu…“

Vyzval své publikum, aby se zaměřilo na praktičtější, dosažitelnější mír, založený nikoli na náhlé revoluci v lidské přirozenosti, ale na postupném vývoji lidských institucí – na řadě konkrétních akcí a účinných dohod, které jsou v zájmu všech zúčastněných. : „Neexistuje jediný, jednoduchý klíč k tomuto míru – žádná velká nebo magická formule, kterou by přijala jedna nebo dvě mocnosti. Skutečný mír musí být produktem mnoha národů, souhrnem mnoha činů. Musí být dynamický, ne statický, musí se měnit, aby čelil výzvám každé nové generace. Neboť mír je proces – způsob řešení problémů.”

Osobně je mi smutno z toho, že Kennedyho slova jsou tak vzdálená rétorice, kterou dnes slyšíme od Bidena i Blinkena, jejichž vyprávění je sebespravedlivé odsuzování – černobílá karikatura – žádný náznak humanistického a pragmatického JFK. přístup k mezinárodním vztahům.

Povzbuzuje mě, abych znovu objevil vizi JFK: „Světový mír, stejně jako mír v komunitě, nevyžaduje, aby každý miloval svého bližního – vyžaduje pouze to, aby spolu žili ve vzájemné toleranci a podrobovali své spory spravedlivému a mírovému řešení. A historie nás učí, že nepřátelství mezi národy, stejně jako mezi jednotlivci, netrvají věčně.“

JFK trval na tom, že musíme vytrvat a zaujmout méně kategorický pohled na naši vlastní dobrotu a zlo našich protivníků. Svým posluchačům připomněl, že mír nemusí být neproveditelný a válka nemusí být nevyhnutelná. "Tím, že jasněji definujeme svůj cíl, tím, že se bude zdát lépe zvládnutelný a méně vzdálený, můžeme pomoci všem lidem, aby ho viděli, čerpali z něj naději a neodolatelně se k němu přibližovali."

Jeho závěr byl tour de force: „Musíme proto vytrvat v hledání míru v naději, že konstruktivní změny v rámci komunistického bloku přinesou na dosah řešení, která se nyní zdají být mimo nás. Musíme své záležitosti vést tak, aby bylo v zájmu komunistů dohodnout se na skutečném míru. Jaderné mocnosti musí při obraně našich vlastních životně důležitých zájmů především odvrátit konfrontace, které přivádějí protivníka k volbě buď ponižujícího ústupu, nebo jaderné války. Přijmout takový kurz v jaderném věku by byl pouze důkazem úpadku naší politiky – nebo kolektivního přání smrti pro svět.

Absolventi Americké univerzity Kennedymu v roce 1963 nadšeně tleskali. Přál bych si, aby si každý vysokoškolák, každý středoškolák, každý člen Kongresu, každý novinář přečetl tento projev a zamyslel se nad jeho důsledky pro DNES. Přál bych si, aby četli New York Times George F. Kennana^[4] esej z roku 1997 odsuzující expanzi NATO, pohled Jacka Matlocka^[5], poslední americký velvyslanec v SSSR, varování amerických vědců Stephena Cohena^[6] a profesor John Mearsheimer^[7].

Obávám se, že v současném světě fake news a zmanipulovaných narativů, v dnešní společnosti s vymytým mozkem, by byl Kennedy obviněn z toho, že je „usmiřovatelem“ Ruska, dokonce ze zrádce amerických hodnot. A přesto je nyní v sázce osud celého lidstva. A to, co opravdu potřebujeme, je další JFK v Bílém domě.

Alfred de Zayas je profesorem práva na Ženevské škole diplomacie a v letech 2012-18 působil jako nezávislý expert OSN na mezinárodní pořádek. Je autorem jedenácti knih včetně „Building a Just World Order“ Clarity Press, 2021 a „Countering Mainstream Narratives“, Clarity Press, 2022.

1. https://nsarchive.gwu.edu/document/16117-document-06-record-conversation-between ↑
2. https://www.jfklibrary.org/archives/other-resources/john-f-kennedy-speeches/american-university-19630610 ↑
3. https://www.jeffsachs.org/Jeffrey Sachs, Pohnout světem: JFK's Quest for Peace. Random House, 2013. Viz také https://www.jeffsachs.org/newspaper-articles/h29g9k7l7fymxp39yhzwxc5f72ancr ↑
4. https://comw.org/pda/george-kennan-on-nato-expansion/ ↑
5. https://transnational.live/2022/05/28/jack-matlock-ukraine-crisis-should-have-been-avoided/ ↑
6. „Pokud přesuneme jednotky NATO k ruským hranicím, situaci to samozřejmě militarizuje, ale Rusko neustoupí. Problém je existenční." ↑

7. https://www.mearsheimer.com/. Mearsheimer, The Great Delusion, Yale University Press, 2018. https://www.economist.com/by-invitation/2022/03/11/john-mearsheimer-on-why-the-west-is-principally-responsible- pro-ukrajinskou-krizi ↑