Ann Wright
V prosinci 27, 2016, malá skupina veteránů pro mír, Havajský mír a spravedlnost a Havajská Okinawa aliance byli u Pearl Harbor, Havaj s našimi znameními připomenout premiéra Japonska Shinzo Abe a americký prezident Barack Obama, že nejlepší gesto soustrastu pro oběti způsobené japonským útokem na Pearl Harbor by Japonsko zachovalo článek 9 „Žádná válka“ své ústavy.
Pan Abe, jako první japonský premiér, přišel do Arizonského památníku, aby vyjádřil soustrast za smrt 2403u včetně 1,117U na USS Arizoně během útoku 7, 1941 japonských císařských vojenských sil na námořní základnu v Pearl Harboru. a další americké vojenské instalace na ostrově Oahu na Havaji.
Návštěva pana Abeho následovala po návštěvě prezidenta Obamy 26. května 2016 v Hirošimě v Japonsku, prvním americkém prezidentovi, který se vydal do Hirošimy, kde prezident Harry Truman nařídil armádě Spojených států, aby odhodila první atomovou zbraň na člověka a způsobila smrt 150,000 75,000 lidí a XNUMX XNUMX v Nagasaki s odhozením druhé atomové zbraně. Když prezident Obama navštívil pamětní park míru v Hirošimě, neomluvil se za to, že USA odhodily atomové bomby, ale místo toho si přišel uctít mrtvé a vyzvat k „světu bez jaderných zbraní“.
Během své návštěvy Pearl Harbor se premiér Abe neomluvil za japonský útok na USA ani za masakr, který Japonci ztroskotali v Číně, Koreji, jihovýchodní Asii a Tichomoří. Nabídl však to, co nazval „upřímnou a věčnou soustrast duším“ těch, kteří byli ztraceni 7. prosince 1941. Řekl, že Japonci složili „slavnostní slib“, že už nikdy nebudou válčit. "Už nikdy nebudeme muset opakovat hrůzy války."
Předseda vlády Abe zdůraznil usmíření se Spojenými státy: „Je mým přáním, aby naše japonské děti a prezident Obama, vaše americké děti, a skutečně jejich děti a vnoučata, a lidé z celého světa, nadále pamatovali na Pearl Harbor jako na Symbol smíření, nevynaložíme žádné úsilí, abychom pokračovali ve svém úsilí o uskutečnění tohoto přání. Spolu s prezidentem Obamou se tímto zavazuji. “
I když jsou tato prohlášení o uznání, soustrastu nebo někdy, ale ne příliš často, omluvu politiků a vládních představitelů důležitá, omlouvám se občanů za to, co jejich politici a hlavy vlád učinili, jsou podle mého názoru v jejich jménu, nejdůležitější.
Byl jsem na několika mluvících turné v Japonsku, od severního ostrova Hokkaido po jižní ostrov Okinawa. Na každé z přednáškových akcí jsem se jako občan USA a jako vojenský veterán USA omluvil občanům Japonska za dvě atomové bomby, které moje země shodila na jejich zemi. A na každém místě za mnou přišli japonští občané, aby mi poděkovali za omluvu a omluvili mě za to, co jejich vláda udělala za druhé světové války. Omluva je to nejmenší, co můžeme udělat, když my jako občané nemůžeme zabránit politikům a vládní byrokracii podniknout kroky, s nimiž nesouhlasíme a které vedou k neuvěřitelnému krveprolití.
Kolik omluv musíme jako američtí občané udělat za chaos a zkázu, kterou způsobili naši politici a vláda jen za posledních šestnáct let? Za desítky, ne-li stovky tisíc úmrtí nevinných civilistů v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Jemenu a Sýrii.
Půjde americký prezident někdy do Vietnamu, aby se omluvil za 4 milionu Vietnamců, kteří zemřeli s americkou válkou v malé zemi Vietnamu?
Budeme se omlouvat domorodým Američanům, jejichž země jim naše vláda ukradla a kteří je zabili desítky tisíc?
Ospravedlníme se Afričanů, kteří byli přivedeni z jejich kontinentu do krutých lodí a nuceni do generací děsivé práce?
Ospravedlníme se nativních havajských obyvatel, jejichž suverénní monarchie byla svržena Spojenými státy, aby měli přístup k vojenským účelům do přírodního přístavu, který nazýváme Pearl Harbor.
A seznam potřebných omluv jde dál a dál pro invaze, okupace a kolonializace Kuby, Nikaraguy, Dominikánské republiky, Haiti.
Jednou z frází, která se mi drží od mých výletů letos na podzim a na podzim do Standing Rock v Severní Dakotě s domorodými Američany Dakota Souix na pozoruhodném protestním táboře v Dakota Access Pipeline (DAPL), je termín „genetická paměť“. Zástupci mnoha domorodých amerických skupin, kteří se shromáždili ve Standing Rock, často hovořili o historii americké vlády, když násilně pohnuli své národy, podepsali smlouvy o zemi a nechali je rozbít osadníky zaměřenými na přesun na západ, masakry domorodých Američanů k pokusům zastavit krádež půdy, se kterou politici a vláda USA souhlasili - vzpomínka na genetickou historii původních Američanů naší země.
Bohužel tato genetická paměť evropských kolonizátorů Spojených států, kteří jsou stále dominantní politickou a ekonomickou etnickou skupinou v naší zemi, navzdory rostoucím latinskoamerickým a afroamerickým etnickým skupinám, stále prostupuje americkými akcemi ve světě. Genetická paměť amerických politiků a vládní byrokracie na invazi a okupaci zemí blízkých i vzdálených, která málokdy vyústila v porážku USA, je oslepuje před masakry, které jim zanechaly na cestě naší země.
Takže naše malá skupina před vchodem do Pearl Harbor tam byla, aby to připomněla. Naše znamení „NO WAR-Save Article 9“ naléhalo na japonského předsedu vlády, aby zastavil jeho pokus torpédovat článek 9 japonské ústavy, článek NO War, a zabránil Japonsku ve volbách, které USA nadále vedou. S právem článku 9 se japonská vláda za posledních 75 let od konce druhé světové války držela mimo války, které USA vedly po celém světě. Miliony Japonců vyšly do ulic, aby své vládě řekly, že si chtějí ponechat článek 9. Nechtějí, aby těla mladých japonských žen a mužů byla přinesena domů v taškách z války.
Naše znamení „Save Henoko“, „Save Takae“, „Stop znásilnění na Okinawě“, odrážely naši touhu jako občané USA a touhu většiny japonských občanů, aby byla americká armáda odstraněna z Japonska a zejména z nejjižnějšího ostrova na jihu. Japonska, Okinawa kde přes 80% americké vojenské populace v Japonsku operuje. Znásilnění a sexuální napadení a vraždy žen a dětí Okinawanu americkými vojenskými silami, zničení citlivých mořských oblastí a degradace ekologicky důležitých oblastí jsou problémy, na které Okinawans silně zpochybňuje vládní politiky USA, které udržovaly americké vojenské síly na svých pozemcích. .
