Autor: Tshepo Phokoje, World BEYOND War, Říjen 21, 2020

Strach

Oh, tvá přítomnost je paralyzující, ty duševní bitvy, které jsi vyhrál.
Vaše ošklivá sestřenice pochybuje, radostně oznamuje váš příjezd, ale kdo vás sem pozval?

Infiltrujete usedlosti i národy; vaše kořeny se zaryly hluboko do nevinných duší.
Jak dlouho budou naši lidé muset vydržet vaše hořké ovoce?
Jste ledově chladný za nohama budoucí nevěsty a přiměl ji uprchnout před alterem

Strach z budoucnosti bez předpovídaných líbánek.
Víte, že po sobě zanechala muže s pohmožděným egem a roztříštěnými sny?
Stáli jste tam a dívali se na další sérii snů, které se vypařovaly na oblohu. Jak jste nehanebně blýskali bezzubým úsměvem a tancovali svůj vítězný tanec. Tiše jste se vplížili do dvora mé Timbuktu, do mysli jejího syna
Byl propuštěn z hubené práce, ale viděl jen tebe, maskovaného jako konec
Řekl jsi mu, že pro něj skončil, o tom, jak je zbytečný
A byl nalezen viset na pólech chatrče své matky
S jejím oblíbeným doekem uvázaným kolem jeho mladého krku.
Pokud byste byli barvou, byli byste ošklivým odstínem šedé, černé glazury pro lesklý nádech
Když nosíte plášť hrdosti zdobený hroty a trnitými kousky
Procházíte se kolem a nosíte krabici plnou čepelí, když ničíte maso na cestě dovnitř a ven
Nepohodlí, kterým jste, bušení srdce, zpocené dlaně a suchá ústa jako Kalahari

Výpadek později, poté, co jste vysali světlo z hořícího ducha.
Žárlivý milenec bije svou ženu na kaši, protože chtěla odejít, láska zemřela, ona chtěla ven.
Šeptal jsi mu:
Jiný muž se dotkne její jemné kůže, polibek na rty, které jste políbili, jí se ze stejného talíře, ve kterém jste jedli “a on vám věřil.
Kdyby ji nemohl mít, nikdo jiný by to neudělal, její krev na rukou, stříkající na jeho bílou košili, plátno bolesti a lítosti, ale už bylo pozdě.
Zbytek života poběží sám od sebe.

Tshepo Phokoje je básník, spisovatel a aktivista v oblasti lidských práv z Botswany.