VÁNOCE V TRENECH od Johna McCutcheona

Jmenuji se Francis Tolliver, pocházím z Liverpoolu. Před dvěma lety na mě po škole čekala válka. Do Belgie a do Flander, do Německa sem jsem bojoval za krále a zemi, kterou miluji drahá. „Byly Vánoce v zákopech, kde visel tak hořký mráz, zmrzlá pole Francie byla stále, žádná vánoční píseň nebyla zpívána. Naše rodiny v Anglii nás toho dne opékaly. Jejich stateční a slavní chlapci tak daleko. Ležel jsem s mým spolubojovníkem na chladné a kamenité zemi. Když se v bojových liniích objevil nejpodivnější zvuk, říkám: „Poslouchejte, chlapci!“ Každý voják se snažil slyšet Jak jeden mladý německý hlas zazněl tak Průhledná. `` Zpívá krvavě dobře, víš! '' Říká mi můj partner Brzy, jeden po druhém, každý německý hlas se spojil v harmonii Děla byla tichá, plynové mraky se už nevalily Jak nám Vánoce přinesly oddech od války Jakmile jak byli hotovi a pietní pauza byla utracena `` God Rest Ye Merry, Gentlemen '' udeřila několik chlapců z Kentu. Další, kterou zpívali, byla `` Stille Nacht. '' A ve dvou jazycích jedna píseň naplnila tu oblohu `` Někdo k nám jde! '' Vykřikla strážní v první linii Všechny pohledy byly upřeny na jednu dlouhou postavu planoucí z jejich strany Jeho vlajka příměří, jako vánoční hvězda, zobrazená na té pláni tak jasný Jak statečně kráčel neozbrojený do noci Brzy jeden po druhém na obou stranách vešel do Země nikoho S pistolí ani bajonetem jsme se tam nesetkali z ruky do ruky Sdíleli jsme nějakou tajnou brandy a navzájem jsme si přáli dobře A ve světlici - fotbalový zápas, který jsme jim dali do pekla Obchodovali jsme s čokoládami, cigaretami a fotografiemi z domova Tito synové Otcové daleko od svých rodin Mladý Sanders hrál na své mačkalce a měli housle Tato zvědavá a nepravděpodobná skupina mužů Brzy nám ukradlo denní světlo a Francie byla znovu Francií Se smutnými rozloučeními jsme se každý připravovali na návrat do války Ale otázka pronásledovala každé srdce, které žilo tu úžasnou noc: `` Čí rodinu jsem si zafixoval ve svých památkách? `` Byly Vánoce v zákopech, kde mráz, tak hořký, visely Zmrzlá pole Francie byla zahřívána, když se zpívaly mírové písně zdi, které udržovali mezi námi, aby upřesnili válečné dílo, se rozpadly a byly navždy pryč, jmenuji se Francis Tolliver, v Liverpoolu bydlím Každé Vánoce přicházejí od první světové války, dobře jsem se naučil, že ti, kdo volají střely nebudou mezi mrtvými a chromými A na každém konci pušky jsme stejní