Jak může Kanada vést severokorejské mírové rozhovory na summitu ve Vancouveru

Donald Trump nyní informoval svět, že má větší jaderné tlačítko než vůdce Severní Koreje. Bylo by zábavné, kdyby nebyly ohroženy životy milionů lidí.

Trump buď neocenuje nebo nechápe diplomacii. Možná naše země dokáže lépe? S potěšením jsme se dozvěděli, že 28, 2017, naše vláda bude hostit diplomatickou iniciativu. Mnozí z nás s potěšením vyčesali naše zpravodajské zdroje pro cíle a podrobnosti tohoto shromáždění. Dosud byly plody naší práce skrovné. Co se vlastně stane ve Vancouveru na Jan 16?

Rozhodnout se pro diplomacii namísto vojenské síly je jistě dobrá věc. A bylo povzbudivé číst o tom, jak může Kanada získat důvěru Severní Koreje snadněji než USA. Komentář kanadského úředníka, že Kanada hledá „lepší nápady“ než ty, které jsou před námi, je dalším pozitivním signálem, jak je Trudeauův návrh, že vztahy Kanady s Kubou by nám mohly poskytnout kanál, pomocí kterého bychom mohli hovořit se Severní Koreou.

Setkání ve Vancouveru má však také znepokojivé vlastnosti.

Zaprvé, kanadským partnerem při organizaci shromáždění jsou Spojené státy, nezastupitelný nepřítel Severní Koreje. Trump a jeho tajemník obrany nedávno hrozili spácháním genocidy proti KLDR.

Za druhé, většina zemí, které mají být ve Vancouveru zastoupeny, jsou země, které vyslaly vojáky v korejské válce do boje proti Severní Koreji. Nemusí Severokorejci vidět toto setkání jako krok k vytvoření koalice vůle, podobné tomu, co předcházelo invazi do Iráku v 2003u?

Zatřetí se zdá, že Severní Korea nebude mít ve Vancouveru mluvčího. Současná krize je však projevem základního konfliktu a jak lze tento konflikt vyřešit bez konzultace s jedním z hlavních protivníků? Bude to jako Bonnův proces 2001, který vyřešil afghánský konflikt, aniž by konzultoval Taliban? To se neukázalo dobře.

Když ministryně zahraničních věcí Chrystia Freeland mluví o nadcházejícím zasedání, zdůrazňuje její diplomatickou povahu, ale ministryně zahraničí USA Rex Tillersonová ji charakterizovala jako prostředek ke zvýšení tlaku na Severní Koreu.

Tlak? Rada bezpečnosti OSN již na Severní Koreu vyvíjí takový extrémní tlak, že je ohrožena její existence průmyslově vyspělé země a její obyvatelstvo může čelit hladovění. Jaký stav by mohl přežít 90 procentní snížení dodávek ropy?

Ale pokud se rostoucí tlak nepovažuje za „lepší nápad“, co by?

Zde jsou čtyři nápady. Věříme, že nabízejí jedinou realistickou naději na skutečný mír.

• Přestaňte urazit Severní Koreu. Vyhoďte termín „nepoctivý stát“. Zapomeňte na to, kdo má větší jaderné tlačítko. Považujte vedení země za rozumné, racionální a schopné být partnerem v mírovém procesu.

• Budujte důvěru a důvěru postupně prostřednictvím pozitivní akce. Není nutné, aby všechny tyto kroky byly ekonomické, ale určitě by měla existovat úleva od současného hospodářského uškrtení. Součástí plánu by měla být řada symbolických výměn, uměleckých a atletických.

• Uvědomte si, že Severní Korea má platné bezpečnostní obavy a že touha po jaderném zastrašování roste z těchto obav. Pamatujte, že země prošla ničivou válkou, utrpěla opakované provokace a vyhrožování a vytrvale zaměřovala americké jaderné zbraně přes 65 let.

• Začněte seriózní práci na trvalé mírové smlouvě, která nahradí dohodu o příměří 1953. USA musí být signatářem této smlouvy.

Pokud se my Kanaďané domníváme, že trvalý mír se Severní Koreou bude dosažen urážkou a hladověním obyvatelstva této zasažené země, jsme stejně hloupí a bezcitní jako ti, kdo věří v bomby.

A pokud se nám ve Vancouveru nedaří lépe než mluvit o „zvyšování tlaku“ na Severní Koreu, svět nám nikdy nemusí odpustit, že jsme promarnili naši příležitost.

~~~~~~~~~

Christopher Black je mezinárodní trestní právník na seznamu obhájců u Mezinárodního trestního soudu. Graeme MacQueen je bývalý ředitel Centra pro mírová studia na McMaster University a podílí se na iniciativách budování míru v pěti konfliktních zónách.