Vážení přátelé a soudruzi v míru,
Jak dobře víte, náš svět se nachází v kriticky nebezpečném kritickém bodě: možnost vojenské, potenciálně jaderné, konfrontace mezi NATO v čele se Spojenými státy a Ruskem. Vojáci obou jaderných supervelmocí proti sobě opět stojí, tentokrát ve východní Evropě, zejména na Ukrajině, a v Sýrii. A napětí se každým dnem zvyšuje.
V jistém smyslu můžeme říci, že světová válka již probíhá. V současnosti vlády 15 zemí bombardují Sýrii. Patří mezi ně sedm spojeneckých zemí NATO: USA, Velká Británie, Francie, Turecko, Kanada, Belgie a Nizozemsko. Patří mezi ně také spojenci Spojených států, kteří nejsou členy NATO: Izrael, Katar, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Jordánsko, Bahrajn a Austrálie; a naposledy Rusko.
Na západních hranicích Ruska probíhá další nebezpečná válka. NATO rozšiřuje své síly do zemí sousedících s Ruskem. Všechny pohraniční vlády nyní pouštějí vojenské síly NATO a USA na své území, kde se jen pár mil od velkých ruských měst konají hrozivá vojenská cvičení NATO. To jistě způsobuje velké napětí pro ruskou vládu, protože by přirozeně udělala totéž pro americkou vládu, kdyby ruské síly byly umístěny na americko-mexických a americko-kanadských hranicích a prováděly vojenská cvičení několik mil od hlavních americká města.
Jedna nebo obě tyto situace mohou snadno vést k přímé konfrontaci mezi USA a jejich spojenci v NATO na jedné straně a Ruskem na straně druhé; konfrontace, která má potenciál přerůst v jadernou válku s katastrofálními následky.
Právě ve světle této nebezpečné situace se obracíme na naše přátele a kamarády z mírového a protijaderného hnutí. Zdá se nám, že mnoho našich spojenců v hnutí věnuje pramalou pozornost nebezpečím, která dnes ohrožují celou existenci lidstva v celosvětovém měřítku, a omezují své reakce na pouhé protesty proti té či oné akci ze strany
ta či ona strana. V nejlepším případě říkají USA a Rusku „mor na obou vašich domech“ a kritizují obě strany za stejné zvýšení napětí. To je z našeho pohledu pasivní, ahistorická a hlavně neúčinná reakce, která ignoruje naléhavost existující hrozby. Navíc tím, že stejnou měrou udílí vinu, maskuje její skutečné příčiny.
Kořeny současné krize jsou ale mnohem hlubší než nedávné konflikty v Sýrii a na Ukrajině. Vše sahá až ke zničení Sovětského svazu v roce 1991 a přání USA jako jediné zbývající
supervelmoc, jednostranně ovládnout celý svět. Tato skutečnost je velmi otevřeně vyjádřena v dokumentu vydaném neokonzervativci v září 2000 s názvem „Obnova americké obrany: Strategie, síly a zdroje pro nové století“, na kterém je založena současná politika USA (promiňte nám to zdlouhavé připomínka):
„Spojené státy v současnosti nečelí žádnému globálnímu rivalovi. Velká americká strategie by měla směřovat k zachování a rozšíření této výhodné pozice co nejdále do budoucnosti. Existují však potenciálně mocné státy, které nejsou spokojeny se současnou situací a touží ji změnit…“
„Dnes je jejím úkolem [armády]... odradit vzestup nového velmocenského konkurenta; bránit klíčové regiony Evropy, východní Asie a Blízkého východu; a zachovat si americké prvenství... Dnes lze stejnou bezpečnost získat pouze na „maloobchodní“ úrovni, odstrašováním nebo v případě potřeby přinucením regionálních nepřátel, aby jednali způsobem, který chrání americké zájmy a zásady…“
„Nyní se běžně rozumí, že informace a další nové technologie... vytvářejí dynamiku, která může ohrozit schopnost Ameriky uplatňovat svou dominantní vojenskou sílu. Potenciální soupeři jako např
Čína se snaží tyto transformační technologie široce využívat, zatímco protivníci jako Írán, Irák a Severní Korea spěchají s vývojem balistických raket a jaderných zbraní jako odstrašujícího prostředku proti americké intervenci v regionech, které se snaží ovládnout… Má-li být americký mír udržován a rozšiřován, musí mít bezpečný základ na nezpochybnitelné americké vojenské prvenství…“
„Realitou dnešního světa je, že neexistuje žádná kouzelná hůlka, kterou by bylo možné eliminovat [jaderné] zbraně… a že odrazení od jejich použití vyžaduje spolehlivou a dominantní jadernou kapacitu USA…. Jaderné zbraně zůstávají kritickou součástí americké vojenské síly...
„Kromě toho může být potřeba vyvinout novou rodinu jaderných zbraní navržených tak, aby odpovídaly novým souborům vojenských požadavků, jaké by byly vyžadovány při zaměřování velmi hluboko pod zemí, zpevněných bunkrů, které staví mnoho našich potenciálních protivníků. …. Americká jaderná převaha se není za co stydět; spíše to bude základní prvek pro zachování amerického vedení…“
„[M]udržování nebo obnova příznivého pořádku v životně důležitých oblastech světa, jako je Evropa, Střední východ a východní Asie, klade na americké ozbrojené síly jedinečnou odpovědnost…“
„Za prvé požadují spíše americké politické vedení než vedení OSN… Ani Spojené státy nemohou zaujmout neutrální postoj podobný OSN; převaha americké moci je tak velká a její globální zájmy tak široké, že nemůže předstírat, že je lhostejná k politickému výsledku na Balkáně, v Perském zálivu nebo dokonce když rozmístí síly v Africe… Americké síly musí zůstat rozmístěny v zahraničí ve velkém počtu…. Zanedbání nebo stažení z policejních misí … povzbudí drobné tyrany, aby se vzepřeli americkým zájmům a ideálům. A neschopnost připravit se na zítřejší výzvy zajistí, že současná Pax Americana brzy skončí…“
„Je důležité, aby NATO nebylo nahrazeno Evropskou unií, čímž by Spojené státy zůstaly bez hlasu v evropských bezpečnostních záležitostech…“
„Z dlouhodobého hlediska se Írán může ukázat jako stejně velká hrozba pro zájmy USA v Perském zálivu jako Irák. A i kdyby se americko-íránské vztahy zlepšily, zachování vysunutých sil v regionu by se změnilo
být stále základním prvkem bezpečnostní strategie USA vzhledem k dlouhodobým americkým zájmům v regionu…“
„Hodnota zemské moci se nadále obrací ke globální supervelmoci, jejíž bezpečnostní zájmy spočívají na... schopnosti vyhrávat války. Zatímco si americká armáda udržela svou bojovou roli, získala v posledním desetiletí nové mise – okamžitě ... hájící americké zájmy v Perském zálivu a na Středním východě. Tyto nové mise budou vyžadovat pokračující rozmístění jednotek americké armády v zahraničí…. [E]prvky US Army Europe by měly být přesunuty do jihovýchodní Evropy, zatímco stálá jednotka by měla sídlit v oblasti Perského zálivu…“
„Když jsou jejich rakety zakončeny hlavicemi s jadernými, biologickými nebo chemickými zbraněmi, i slabé regionální mocnosti mají důvěryhodný odstrašující prostředek, bez ohledu na rovnováhu konvenčních sil. To je důvod, proč podle CIA řada režimů hluboce nepřátelských k Americe – Severní Korea, Irák, Írán, Libye a Sýrie – „již má nebo vyvíjí balistické střely“, které by mohly ohrozit spojence a síly USA v zahraničí… Takové schopnosti představují vážnou výzvu pro americký mír a vojenskou sílu, která tento mír zachovává. „Schopnost kontrolovat tuto vznikající hrozbu prostřednictvím tradičních smluv o nešíření jaderných zbraní je omezená…“
„Současný americký mír bude mít krátké trvání, pokud se Spojené státy stanou zranitelnými vůči darebáckým mocnostem s malými, levnými arzenály balistických střel a jaderných hlavic nebo jiných zbraní hromadného ničení. Nemůžeme dovolit Severní Koreji, Íránu, Iráku nebo podobným státům podkopávat americké vedení…“
A co je nejdůležitější, nic z toho nelze dosáhnout „bez nějaké katastrofické a katalyzující události – jako nový Pearl Harbor…“. (všechny důrazy přidány)
A tento dokument je od té doby vůdčím principem americké politiky pro Bushovu i Obamovu administrativu. Každý aspekt dnešní politiky USA je v souladu s literou tohoto dokumentu, od Středního východu po Afriku, východní Evropu a Latinskou Ameriku, obchází OSN jako globální mírotvorce a nahrazuje ji vojenskou silou NATO jako globálního vymahače, jak se doporučuje. v tomto dokumentu. Jakýkoli vůdce nebo vláda, která vzdoruje plánované nadvládě USA nad světem, musí odejít, v případě potřeby za použití vojenské síly!
„Katastrofická a katalyzující událost — jako nový Pearl Harbor“, kterou potřebovali, jim byla předána na stříbrném podnose 11. září 2001 a celý plán byl uveden do pohybu. Nový „nepřítel“, islámský terorismus, zaujal místo starého „nepřítele“, komunismu. Začala tak „globální válka proti terorismu“. Nejprve přišel Afghánistán, pak Irák, pak Libye a nyní Sýrie a Írán čekal, až na něj přijde řada (všechny jsou v dokumentu uvedeny jako cíle změny režimu silou). Podobně, na základě stejné strategie, Rusko a později Čína jako „globální rivalové“ a „odstrašující prostředky“ globální nadvlády USA musí být rovněž oslabeny a potlačeny. Proto také shromažďování sil NATO na ruských hranicích a vyslání nosičů a válečných lodí amerického námořnictva do východní Asie, aby obklíčily Čínu.
Bohužel se zdá, že tento celkový strategický obraz postrádá významná část našeho mírového hnutí. Mnozí zapomínají, že démonizace zahraničních vůdců a hesla jako „Saddám Husajn musí odejít“, „Kaddáfí musí odejít“, „Asad musí odejít“, „Chávez musí odejít“, „Maduro musí odejít“, „Janukovyč musí odejít“ a nyní „Putin musí odejít“ (vše zjevně v rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN)
všechny jsou nedílnou součástí stejné strategie globální nadvlády, která ohrožuje mír a bezpečnost celého světa a dokonce i samotnou existenci lidstva jako celku.
Otázka zde není o obraně toho či onoho vůdce nebo vlády nebo o ignorování jejich porušování práv občanů. Problém je v tom, že se nemůžeme dívat na každý z těchto případů izolovaně
od ostatních a vypořádat se s nimi po kouscích, aniž bychom viděli hlavní příčinu všech z nich, tj. snahu USA o globální nadvládu. Nemůžeme doufat, že odstraníme jaderné zbraně, když jsou dva nejmocnější jaderné státy na pokraji vojenské konfrontace. Nemůžeme chránit nevinné civilisty financováním a vyzbrojováním extremistů, přímo nebo prostřednictvím spojenců. Nemůžeme očekávat mír a spolupráci s Ruskem při shromažďování sil NATO a provádění vojenských cvičení na jeho hranicích. Nemůžeme mít bezpečnost, pokud nerespektujeme suverenitu a bezpečnost jiných národů a lidí.
Být spravedlivý a objektivní neznamená být rovný mezi agresorem a jeho oběťmi. Než se budeme moci vypořádat s reakcemi obětí na agresi, musíme zastavit agresi. Neměli bychom
obviňovat oběť z agrese místo činů agresora. A při pohledu na celý obrázek by nemělo být pochyb o tom, kdo jsou agresoři.
Ve světle těchto skutečností věříme, že se nemůžeme vyhnout hrozící katastrofě, aniž bychom spojili síly s potřebným smyslem pro naléhavost, abychom slovy i činy požadovali následující:
- Síly NATO musí být okamžitě staženy ze zemí sousedících s Ruskem;
- Všechny zahraniční síly musí okamžitě opustit Sýrii a musí být zaručena syrská suverenita a územní celistvost.
- Syrský konflikt se musí řešit pouze prostřednictvím politických procesů a diplomatických jednání. USA musí jako předběžnou podmínku stáhnout svou politiku „Asad musí odejít“ a přestat blokovat diplomatická jednání.
- Jednání musí zahrnovat zejména vládu Sýrie a také všechny regionální a globální strany, které jsou konfliktem zasaženy.
- O budoucnosti syrské vlády musí rozhodnout pouze syrský lid bez jakýchkoli vnějších zásahů.
Americkou strategii globální nadvlády je třeba opustit ve prospěch mírového soužití všech zemí a respektování práva každého národa na sebeurčení a suverenitu.
Proces demontáže NATO musí začít okamžitě.
Vyzýváme všechny naše přátele a soudruhy v mírovém a protijaderném hnutí, aby se s námi spojili v demokratické koalici a ukončili všechny útočné války. Z celého srdce vítáme všechny kooperativní odpovědi našich přátel a kamarádů v hnutí.
Americká mírová rada 10. října 2015
